Článek
V tu dobu netušil, o jak rizikovou investici šlo. Vinou potíží s patou se totiž mohlo stát, že Kudličkův fanclub nebude mít koncem příštího týdne komu fandit. „Ta hrozba, že bych se Evropy nezúčastnil, tu samozřejmě byla,“ připouštěl Kudlička, jenž vloni bral bronz na obou vrcholných akcích: halovém MS v Sopotech i evropském šampionátu v Curychu.
Pod prášky neskákal
Po víkendovém mistrovství republiky ve Stromovce už může být on i jeho fanoušci v klidu, na vrcholu letošní zimy chybět nebude. Potřebných 550 cm zdolal ve svém teprve druhém závodě sezóny týden před koncem nominačního období.
Kudličkova pata o sobě dávala vědět delší dobu, ale při lednovém soustředění na Tenerife se ozvala ještě bolestivěji. „Měl jsem asi kvůli přetížení v patě okolo achillovky tekutinu a prosákla i do tíhového váčku,“ popisuje problém, jenž výrazně změnil jeho halové plány.
„Rušil jsem jeden závod za druhým, což mě mrzelo, ale zpětně jsem rád, že jsem zůstal rozumný a neskákal pod prášky proti bolesti,“ kvituje šestadvacetiletý tyčkař.
Potřeboval by dva týdny navíc
Minulý víkend v Berlíně se ještě z kratšího rozběhu zastavil na 535 cm. „Odjížděl jsem s blbým výkonem, ale dobrou náladou, ty skoky byly vysoké, jen jsem na laťku padal,“ popisoval. Ve Stromovce už k požadovaným 550 centimetrům přidal ještě deset navíc.
Pořád je ale v Evropě třináct tyčkařů, kteří už letos skočili výš. „Potřeboval bych ještě o dva tři týdny času navíc. Dřív jsem těžil z rozběhové rychlosti a fyzického fondu, ten teď bude trochu pokulhávat, tak budu muset vylepšit momenty, z nichž jsem dřív netěžil,“ plánuje.
Může přesto v Praze útočit na další stupně vítězů? „Pro mě je teď hlavní, že pata drží, o medaili jsem ani nepřemýšlel,“ říká. Přesto si originální cenné kovy po jejich prezentaci se zájmem prohlédl. „Jsou nádherné, fakt se povedly, určitě se budou líbit každému, kdo je bude mít. I když to by se asi líbily, i kdyby byly z hlíny,“ usmívá se.
