Článek
Opravdu jste se nebál, že ve druhé skupině naskáče šest tyčkařů limit 575 centimetrů?
Stačilo by, kdyby skočili 570, ale s úplně čistým zápisem. Věděl jsem, že tam jsou tři skokani, kteří na tu výšku mají. Ostatní by si museli naskákat osobáky, což se na velké akci tolik nestává. Můžete ho skočit, ale většinou ne s čistým zápisem. My máme se Stevem stejný zápis, tak přinejhorším budeme při finále spolu sedět na tribuně a fandit. (úsměv)
Jak probíhala vaše debata s Lewisem?
Domluvili jsme, že pošetříme síly na neděli. Snad se nepletu, ale ta pravděpodobnost, že by to naskákali, je malá. Je to evropský šampionát a na finále 570, to je strašný. Když si vezmete, že na olympiádě v Londýně stačilo na finále 550, na mistrovství Evropy v Helsinkách 530, i když tam postupuje víc lidí… Po olympijském roce by člověk čekal, že všichni trochu halu vypustí, ale vůbec. Všichni mají nabité baterky.
Je v tomhle tyč nevděčná? V žádné jiné disciplíně tu kompletní osazenstvo stupňů vítězů z Londýna nenajdete…
Troufám si říct, že to je nejnabitější disciplína tady. Strašný. Ale třeba v roce 2004, kdy Adam Ptáček přivezl medaili z halového mistrovství světa, naskákalo v kvalifikaci asi sedm lidí 570. Ale jak bylo finále druhý den, vítěz skočil 580, druhý 570 a třetí už 560.
Bude to tady stejné?
Nebude. Lavillenie skočí vysoko, Otto taky, medaile bude za 580 na první pokus nebo za 585.
Zvládnete to i vy?
(úsměv) Potenciál na to je, ale je důležité trefit super den. Je to velká soutěž, na nich se většinou osobáky neskáčou.
S vaším kvalifikačním vystoupením můžete být spokojený.
Určitě, je to super, nikdy jsem na velké akci 570 neskočil, teď se mi to povedlo už v kvalifikaci. Ničím jsem se nehecoval, chtěl jsem pošetřit hodně sil. Navíc jsem splnil áčkový limit pro letní mistrovství světa v Moskvě, takže jsou to dvě mouchy jednou ranou. Přitom jsme byli první skupina, když je kvalifikace ráno, pokaždé se trápím. Musíte vstávat dřív, donutit se najíst, na rozcvičováku máte zalepené oči. Skákat třeba od jedné by mi to vyhovovalo víc.
