Článek
Na Strahově jste původně nebyl mezi přihlášenými, proč jste se rozhodl skákat?
Na prvním závodě v Turnově byly podmínky takové, že nešlo skákat z celého rozběhu. Potom jsme odjeli do Innsbrucku, kde pršelo takovým způsobem, že jsem to ještě nezažil. Nebylo se kam schovat. Když jsem založil na pěti metrech, přišel ředitel mítinku, ať dál neskáču, protože to bylo o zdraví. Tak jsem si chtěl tady ozkoušet plný rozběh.
Přesto jste atakoval 582 centimetrů, tedy český rekord.
Dostal jsem se na relativně tvrdé tyče, na kterých jsem venku ještě neskákal. Vítr, který tu foukal, je příjemnější než déšť. Ale na 582 člověk potřebuje ideální podmínky.
Už jste se o rekord pokoušel několikrát, ale stále odolává. Cítíte, že je na spadnutí?
Pokud letos budu zdravý a český rekord nepřekonám, tak už fakt nevím… Jsem na tom nejlíp, co kdy, tak věřím, že už padne.
Hecuje vás současný rekordman Adam Ptáček, s nímž trénujete?
Spíš mi říká, že by byl rád, kdyby mu to ještě chvilku zůstalo. Ale sportovní život je relativně krátký, tak se o něj chci pokoušet každým závodem, když tomu bude počasí trochu přát.
Ve světové špičce už jste několik let, daří se vám postupovat do finále velkých akcí. Říkáte si, že už by to chtělo i nějaký průlom v podobě medaile?
Finálových umístění je strašně moc, do světové špičky patřím, ale ta umístění jsou taková posypka okolo koláče a já bych se chtěl dostat trochu blíž tomu jádru. Samozřejmě, medaile je sen, určitě na ni pomýšlím. Ale podle výsledků z Eugene to opět bude tyčkařsky nabitý rok.
V Římě vás ve čtvrtek čeká podobná konkurence.
Jsou tam úplně všichni, v podstatě celé olympijské finále. Ale to je dobře, já potřebuju skákat v konkurenci, ne jen závody, kde čekám, čekám a pak v podstatě skáču sám.
