Článek
Jak se zrodil nápad, že si v Ostravě ještě jednou zazávodíte?
Loni v Curychu se mě Ali Juck (manažer mítinku) ptal, jestli bych se tu letos nerozloučila. Já mu slíbila, že ráda přijedu. Pak jsem začala trénovat nějaké lidi a chtěla být pořád aktivní. Nechci být rozkydlá, pořád mě to baví. I kvůli vlastním dětem. Se dvěma mladýma klukama musíte být fyzicky připravení, abyste to zvládali. (úsměv) A jak to lidem pořád ukazuju, měla jsem naházeno docela dost. Tak jsem si říkala, že bych tady mohla i závodit. Trošku blbé bylo jaro, jak byla zima, neházela jsem vůbec z dlouhého rozběhu.
Měla jste v hlavě závodní nastavení jako dřív?
To ne. Jak z hlavy vyšumí, už nejde vrátit. V září to ze mě spadlo, byla to taková úleva, že nemusím, ale můžu. Už to není ten závodní drajv. Bylo docela odvážné mít Tretru jako první závod. O zdraví jsem se bála, ale naštěstí i díky fyzioterapeutovi Milanu Javanskému z Mělníka držím pohromadě…
Barbora Špotáková na Zlaté tretře Ostrava.
I vaše české soupeřky říkaly, že jste byla v sektoru míň koncentrovaná na sebe, spíš komunikativnější a přátelštější.
Jasně, jinak to ani pobrat nešlo. Ale ať si počkají do Tábora, tam už to bude jiná písnička! (na oko se zamračí) Ta rozlučka byla fakt krásná, chtěla jsem tu radost přenést i na diváky. Měla jsem tu i staršího syna, asi koukal, jaký je o mě zájem. Já už na to úplně zapomněla…
Platí tedy, že druhým rozlučkovým závodem bude domácí šampionát v Táboře?
Teď jedu s dětma na kola na dovolenou. Má první po dvaceti letech! Atleti nemají letní dovolenou. Ale do Tábora chci. Tam se snese, když přijde nějaká veteránka. (úsměv).
Co mistrovství světa v Budapešti? Umíte si to představit?
Tam se pojedu podívat jako divák a možná budu komentovat pro Českou televizi ženský oštěp. Na tuhle úroveň už moje házení není.
Koho tedy teď trénujete?
Pár lidí kolem 18 let, většinou jsou na střední škole. Já se teď necítím na trénování profi atletů a nevím, jestli někdy budu. Spíš na dorost a lidi, kteří chodí do školy, a nemůžou jezdit na soustředění, protože já jsem hrozně ráda, že na soustředění nemusím…
