Článek
MNICHOV (od našeho zpravodaje) – Komplex Olympijského parku funguje už půlstoletí od her v roce 1972. Denně jím během evropských šampionátů proudí desetitisícové davy na některý ze sportů nebo koncertů. Mezi nimi i rodina české rekordmanky včetně rok a půl starého syna Kaapa.
„Šla jsem si v pondělí vyzvednout dítě a bylo super, kolik tu bylo lidí, možná to bylo umocněné, že Němci měli svátek. Dostanete se tu do sportovního módu, když někoho nebaví atletika, zajde na něco jiného,“ oceňuje. Přímo v Olympijském parku se o evropské medaile vedle atletiky bojuje v triatlonu, na horských kolech či v BMX freestyle.
„Není to jen krásný stadion, ta střecha spojuje celý komplex. Dávali nám to za příklad jako kvalitní architekturu, která je hezká a slouží dlouho,“ oceňuje Mäki ikonickou prosklenou konstrukci nepravidelného tvaru, která zakrývá část budou v parku.
Ještě do narození syna občas rýsovala, aby z oboru nevypadla, teď už na architekturu nemá čas. „Ale když cestuju po stadionech, ráda si je prohlédnu,“ vypráví.
Při závodě se však snaží na dráze Olympijského stadionu strávit co nejméně času, v rozběhu se jí to povedlo díky výkonu 4:04,40, který ji poslal mezi elitní dvanáctku.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Jejímu rozpoložení přitom příliš nepomohl pondělní start jejího životního partnera Filipa Sasínka. Kvůli nevolnosti závod nedokončil. „Už při rozcvičení měl mžitky před očima a omdlíval. Trpí na to docela často, ale nikdy se mu to nestalo takhle při závodě,“ líčila Mäki, která už před startem zaregistrovala, že něco není v pořádku.
„Když jsem viděla, jak si drží nos, bylo mi docela jasné, co s ním je. Vůbec jsem se divila, že nastoupil, protože doma nemůže dělat vůbec nic, když ho to chytne. Na migrény trpí, ale nikde s tím zatím nebyl, asi by to měl řešit,“ ponouká partnera.
Nabité finále
„I když jednou jsme jeli do Opavy běžet pětku, jen ležel v autě a vypadal hrozně, tak jsem mu říkala, jestli to má cenu. Ale pak to odeznělo a běžel ji pod čtrnáct minut. Někdy to odezní, většinou ho to sejme při změně počasí,“ popisuje finská rodačka.
Když ráno odcházela na svůj rozběh, její partner ještě spal. „Ale popřál mi hodně štěstí. Jsme spolu na pokoji a samozřejmě se líp odchází, když je pozitivní nálada. Ale v tomhle musíte být sobec a neohlížet se,“ ví finalistka tokijské olympiády.
V něm vloni doběhla poslední, v Mnichově bude chtít za sebou minimálně pár soupeřek nechat. „To finále je hodně nabité. Na medaili jsou za mě jasné Laura (Muirová) a Sofia (Ennaouiová) a třetí je k dispozici. Jen je nás tam na ni deset, ale zázraky se dějí,“ nebrání se ani myšlenkám na boj o nejvyšší příčky.
