Hlavní obsah

Koulař Prášil shodil 27 kilo, ale neomezuje se. Můžu si dát, co chci, nejsem sprinter, říká

Praha

Raketový vzestup nabírá kariéra koulaře Ladislava Prášila. Po halovém zlepšení a bronzu z mistrovství Evropy v Göteborgu šokoval hned při prvním závodě v Jižní Africe vrhem dlouhým 21,47 m. A více než dvoumetrový pořízek věří, že neřekl poslední slovo.

Foto: Aleš Gräf

Koulaři Ladislav Prášil (vlevo) a Martin Stašek při kvalifikaci na halovém mistrovství Evropy.

Článek

Jak jste si užíval pobyt na čele světových tabulek?

Bylo to určitě příjemné, nikdy jsem v takové situaci nebyl. Ale moc jsem to neprožíval, čekal jsem, že mě někdo brzy přehodí.

Na mistrovství světa v Tegu před dvěma lety bral takový výkon bronz. Napadly vás už myšlenky na medaili z letošního šampionátu v Moskvě?

Na to nemyslím. Budu pracovat, abych formu co nejlépe vyladil právě tam. Ten výkon z Afriky mě zase tak nepřekvapil. Jsem na tom dobře fyzicky, rychlostně i silově, ve všem jsem se zlepšil. Nemyslel jsem, že to bude až tak daleko, ale v 21 metrů jsem doufal.

Dlouho vás brzdily potíže s kolenem, prodělal jste dvě operace. Po jak dlouhé době jste letos prožil přípravu bez zdravotních problémů?

Letos to bylo poprvé. Koleno ještě trochu bolí, ale není to nic strašného, co by mě omezovalo.

Povedlo se vám také shodit 27 kilogramů, teď už jste na optimální vrhačské váze?

Mám 138 kilo, pro kouli to asi optimální váha tak nějak je, na normální život jsem furt těžkej.

Musíte si hlídat životosprávu, nebo si třeba selátko či vepřové koleno klidně dáte?

To já si můžu dát, co chci, jsem přece koulař, a ne nějakej sprinter (úsměv). Moc se neomezuju, ale snažím se žít zdravě a tělo si už na ten režim navyklo, tak tolik nepřibírám.

Vaše forma vám vynesla účast na červnové Diamantové lize v Římě. Vloni už jste závodil v Paříži, jak na debut v elitním seriálu vzpomínáte?

Byl jsem překvapený, že mě tam vzali, tehdy myslím vypadl Tonda Žalský a místo něj jsem jel já. Bohužel jsem měl problémy s prstem a moc mi to nevyšlo, ale byla to skvělá zkušenost.

Myslíte, že koulařské hvězdy jako Hoffa nebo Whiting už vědí, kdo je Ladislav Prášil?

Jestli Američani, nevím, ale třeba Polák Majewski (dvojnásobný olympijský vítěz – pozn. red.) v Africe chodil pozorovat náš trénink. To byl příjemný pocit.

Chybí vám necelý půlmetr k českému rekordu Remigia Machury staršího. Troufáte si na něj?

Nereálné to není, uvidíme, jestli se za měsíc dostanu na výkonnost, jakou bych chtěl, to znamená stabilně za 21 metrů. Když pak sedne závod a na něm stoprocentně vyjde hod…

Zkusíte se mu přiblížit už v sobotu při extralize v Kladně?

Tam nebudu. Mám narozeniny (v pátek mu bylo 23 let – pozn. red.) a jedu domů do Šternberka.

Odtamtud pochází i hokejista David Krejčí. Sledujete jeho výkony v Bostonu?

Nikdy jsme se neviděli a ostatní sport tolik nesleduju. Na hokej se teda občas podívám, ale třeba fotbal rád nemám. Ten mě nezajímá.

Související témata: