Článek
Řím (od našeho zpravodaje) ‑ Lehce přes 21 kilometrů zvládla za 1:11:38, což v rychlém závodě stačilo na 23. místo. „Když to slyším, umístění mě maličko mrzí. Ale snažila jsem se držet s Němkami, jsem ráda, že jsem to zkusila. Až v cíli jsem si zjistila, kdo to byl a že ty holky jsou asi o tři třídy výš,“ usmívala se plzeňská běžkyně.
Vydala se ze všech sil. Dlouho trvalo, než se za cílem zvedla z dráhy Olympijského stadionu „Poslední tři kilometry už jsem nemohla zvedat nohy, závěr byl hodně těžký,“ přiznávala.
Počasí bylo k vytrvalkyním lehce šetrnější, ale v čase doběhu okolo půl jedenácté dopoledne už zase teploty rychle stoupaly. „Bylo super, že slunce bylo schované a nesvítilo přímo na hlavu. Ale ta třicítka tu je i tak a už jsem byla trochu přihřátá,“ vyprávěla se dvěma lahvemi vody v rukou, z nichž doplňovala tekutiny.
Oproti dvojnásobné distanci, na níž se nominovala na olympijské hry do Tokia i Paříže, se ale z její zkušenosti vrátí energie výrazně rychleji. „Po maratonu se týden rozcházím, to se netrénuje. A než se srovná vnitřní prostředí, trvá klidně dva týdny. Už se cítíte relativně dobře, ale pak z těch energetických výpadků máte brutální hlady,“ líčí.
To po nedělním půlmaratonu se vrátí do tréninku rychle. „Už příští týden mám v plánu další,“ usmívá se 28letá běžkyně pověstná svým závodním apetitem v rozličných disciplínách. Však ji hodně mrzelo, že kvůli termínové kolizi se šampionátem v Římě nemohla vyrazit na mistrovství Evropy v horských bězích ve francouzském Annecy o týden dříve.
„Kdyby bylo na mně, asi bych tam jela, ale u nás jsou vrchy brány trochu jinak než silnice nebo dráha. Ale je to moje srdcovka, mám je ráda, i tu atmosféru tam, byť je to trochu bláznovství,“ připouští svěřenkyně Vladimíra Bartůňka.
Vydatně závodit plánuje ale ještě před pařížskou olympiádou. „Prosadila jsem si příští týden půlmaraton RunCzech v Olomouci, ještě uvidím, jak ho pojmu. Pak jsem přihlášena na Olympijský běh, potom tréninkově RunTour doma v Plzni a ještě jeden menší závod v zahraničí před posledním soustředěním,“ vyjmenovává svůj bohatý program.
Předolympijská soustředění má naplánovaná po dvou týdnech do Rakouska a do italského Livigna. „Tam mám ubytování zajištěné, horší je to v Rakousku, jak je to lyžařské středisko, přes léto je zavřené a k tomu hodně drahé,“ vysvětluje.
Tereza Hrochová se v Římě vydala ze všech sil.
Kvůli ceně ubytování se dokonce vloni odhodlala k netradičnímu kroku, během soustředění v resortu brigádničila. „Pomáhala jsem u recepce, když někdo něco přivezl, jednou i s úklidem apartmánu. Co bylo třeba kolem baráku. Ale mohla jsem mezitím trénovat a místo 3000 za noc mě ubytování vyšlo o nulu méně,“ pochvaluje si.
Letos už by měla bydlení zvládnout i bez brigády, která se ostatně s představou o ideální přípravě na olympijský vrchol neslučuje. Ženský maraton se v Paříži poběží na závěr her 11. srpna. Na členitější trati, než byla v Římě, což by mohlo Hrochové sedět.
„Spíš tam bude problém s počasím. Tady byl start v 9.30, tam o hodinu později a za dva měsíce. Pokud bude letní počasí, čekám spíš taktický závod, tam bude rozumnější nic nezkoušet,“ plánuje.
