Článek
Na tradiční mítink na pražské Julisce máte skvěle vzpomínky, však jste tu před čtrnácti lety zaběhl český rekord 13,27. Letos se poběží navíc jako Memoriál Františka Fojta na památku dlouholetého funkcionáře.
Ten mítink je moje srdcovka, zaběhl jsem tu rekord, porazil spoustu zvučných jmen, párkrát se zranil, to ke mně taky patří… Ale je pro mě ctí na mítinku běžet, na pana Fojta mám krásné vzpomínky. Byl u mé první medaile, když jsem získal v Turíně bronz, přišel za mnou a cítil jsem z něj, jakou měl obrovskou radost. Pozval mě na panáka, poseděli jsme pár hodin, ještě předloni mi tu předával cenu. Byl pro mě strašně důležitým člověkem. Tak tu budu chtít vyhrát, i když poběží super jména i další Čech Štěpán Schubert, který mi bude šlapat na paty.
Jak doléčujete své zranění z Glasgow?
Natrhl jsem si přitahovač, vypadá to, že nejen na jednom místě, proto jsem ještě nevyběhl. Pořád do toho nemůžu šlápnout na sto procent, snad to za ty dva a půl týdne bude dobré. Jinak jsem toho naběhal a naposiloval nejvíc za poslední dva roky, jen chybí trocha rychlosti. Necítím se, že bych patřil do šrotu, i když abych zabojoval o olympiádu, na to by byl třeba čas z říše snů a pánbůh by nesměl být doma. Ale v mém životě je to pořád nahoru dolů, tak bych se rád rozloučil na vlně, abych odešel se vztyčenou hlavou. A kde jinde začít než na Odložilově memoriálu.
Myšlenky na konec přicházely po halové sezoně i kvůli obavám, že vám na Olympu už neprodlouží smlouvu. Nadále jste tedy zůstal profesionálním atletem?
Dostal jsem poloviční důvěru, díky patří i svazu, že za mě lobboval. Jinak jedu na svoje zásoby, dávám do toho vše a neutápím se v depresích, když něco nejde. Chci ten sportovní život žít do poslední chvíle. A třeba se zopakuje to, co před dvěma lety, kdy jsem si na soustředění natrhl tříslo, trénoval jen lehce a pak z toho byla forma jako blázen, že jsem tu vyhrál.
Jak tedy bude vypadat vaše rozlučková sezona?
Tolik závodů tam nebude. Mistráky ve Zlíně, k tomu pár další startů a zakončím to v Prostějově, kde je nejstarší Velká cena v Česku, to je má druhá srdcovka.
Ale platí, že definitivní konec by měl přijít po halové sezoně?
Tu už bych šel na vlastní pěst, protože to bych musel asi zaběhnout český rekord, aby si mě tam nechali, stejně mám smlouvu bez možnosti prodloužení. Ale je tam halové mistrovství světa i Evropy, limit je pořád hratelný. Ale rád bych se rozloučil světovým rekordem nad 40 let, ten je 7,85. Když nejde ten klasický, aspoň veteránský.
Už se vám rýsují pracovní plány po kariéře?
Nic konkrétního, spíš různé projekty. Byl jsem přizván k jedné značce, která testuje sportovní věci na olympionicích, kteří třeba měli výhrady k různým zavedeným značkám. Tak v tom bych se předpokládám motal dál, trochu se bojím, že bych seděl jedním zadkem na víc židlích, ale rád bych předal know-how dál. Nemusí to být přímo trenérsky, ale kdyby někdo uměl naslouchat, byla by škoda, aby ta škola Luďka Svobody a pak mě upadla v zapomnění. Překážkářů máme pár, každý je jiný, takže to není precedens, ale bylo by fajn, kdyby si z toho každý mohl vzít to nejdůležitější.
Komentování vás neláká? S vaší výřečností byste mohl slavit podobný úspěch jako třeba u hokejových přenosů Jakub Voráček.
Umím si představit, že by to bylo fajn. Nevím, co všechno to obnáší, ale hubu mám proříznutou a mluvit bych dokázal. Určitě ne jako Roman Šebrle, na to nemám vizáž, ani bych neuměl mluvit jako on. Ale Kuba Voráček se mi líbí, když je vedle komentátora, který je jako encyklopedie, a on do toho dává emoce, jako by fakt mluvil doma z gauče. Přijde vám, že to říká vaším jazykem, přítelkyně křičela stejně jako on. Dává do toho lidskost.
