Článek
V atletice letos dosáhli na velké úspěchy. Svobodová se v hale stala vicemistryní světa, Svoboda se po nekonečných třech a půl letech zdravotních trablů úspěšně vrátil k závodění a splnil limit pro mistrovství Evropy v Curychu.
Dvanáct let spolu
V soukromí ale idylku neprožívali. „Táhne se to delší dobu. Zezačátku to bylo náročnější, nekomunikovali jsme spolu. Teď už vycházíme vcelku v pohodě,“ říká úřadující mistryně Evropy.
Pár nadějných atletů se dal dohromady při cestě na juniorské mistrovství světa na Jamajku v roce 2002. „Dvanáct let je skoro půlka života, to se nedá vymazat. Zažili jsme nádherné i těžké chvíle, Peťan se mi ze života neztratí. Pořád mu fandím a mám velkou radost z toho, jak se dokázal vrátit,“ ujišťuje osmadvacetiletá tyčkařka.
Během složitého období, kdy Svoboda málem přišel o nohu a byl blízko konce kariéry, mu byla velkou oporou.
„V době, kdy mi bylo úplně nejhůř, se o mě Jířa strašně hezky starala, byla na mě milá. A starat se o někoho, kdo pořádně neměl chuť do života, bylo těžké. Já se uzavřel do sebe a nějakým způsobem to schytalo i naše manželství,“ připouští 29letý Svoboda.
Horší než zranění
Vedle složitého návratu na dráhu tak musel řešit také soukromé starosti. „To, že manželství skončilo, bylo několikanásobně horší než problémy s nohou, protože to přišlo nečekaně,“ říká.
„Byl jsem v postavení, kdy jsem nic neměl. Nevěděl jsem, jestli budu zdravý a budu moct běhat, a najednou jsem přišel o někoho, koho jsem nadevše miloval. Ale jsem volný a dokázal jsem v sobě najít sílu a motivaci se s tím vypořádat. Naštěstí jsem zjistil, že kolem sebe mám dost kamarádů, i díky nim jsem se s tím srovnal,“ přiznává Svoboda.
Oba se jako špičkoví atleti budou na stadiónech často potkávat i nadále. „Když se vidíme, je to pořád citlivé. Ale vždycky k sobě budeme mít nějakým způsobem blízko, i když už nebudeme manželé,“ věří Svobodová.
