Článek
Ogrodníková před jedenácti lety získala juniorský evropský bronz ve víceboji, ale po příchodu mezi dospělé stagnovala. V letech 2012 až 2015 se dostala na jedinou vrcholnou akci, žádný výrazný výkonnostní posun nenastával, a tak vedle tréninků začala chodit do práce.
Na podzim roku 2016 se však ostravská rodačka rozhodla pro zásadní změnu. Sbalila se a odešla do Prahy. Za přítelem a za lepšími atletickými podmínkami. Od té doby si osobní rekord zlepšila o pět metrů, září na Diamantových ligách a je čerstvou vicemistryní Evropy.
Změnila stereotypy
Drahotová strmě stoupala od mládežnických kategorií, vyhrála juniorské mistrovství Evropy i světa, v 19 letech brala medaili mezi dospělými, vedlo se jí v běhu i na kole. Cesta vzhůru zcela hladká, byť samozřejmě podepřena tvrdou prací. Jenže od roku 2015 začala poznávat i odvrácenou tvář atletiky.
Únavová zlomenina jí zkomplikovala mistrovství světa v Pekingu i přípravu na olympiádu, tréninky končila i v slzách. A když se vloni začala pomalu zvedat, na mistrovství světa v Londýně ji zastavily zažívací potíže. Dost velký nápor na hlavu 22leté dívky. I její dlouholetý kouč Ivo Piták připustil, že se bál, aby atletiky nenechala.
Drahotová si ale řekla, že na konec je ještě mladá, překopala stereotypy, rozšířila svůj tým o dalšího kouče a znovu našla atletickou pohodu. Po čtyřech letech a překonaných útrapách se pak v Berlíně znovu postavila na stupně vítězů.
V běhu našla radost
Vrabcová se rozhodla pro ještě zásadnější změnu. Kolotoč zimních soustředění a lyžařských závodů ji psychicky vyčerpával, sport už jí nedělal radost. K tomu se přidala porucha příjmu potravy, která ji dostala až do brněnské nemocnice. I odtamtud, když dostala požehnání od lékařů, vyrážela běhat. Cítila radost z pohybu, svobodu, o běhání dokáže vyprávět s nakažlivým nadšením.
Mnozí nad jejím rozhodnutím kroutili hlavou. Na lyžích byla pátá na olympiádě, proháněla nedostižné Norky. A teď se chce prosadit v disciplíně, kde dominují Afričanky? Pro Vrabcovou to nebyl hlavní motiv. Běhala pro radost, ale záhy dokázala, že stejně jako na lyžích dokáže i na silnici bojovat s nejlepšími.
Vždyť kdo by pomyslel, že česká vytrvalkyně bude přebírat pozvánky na nejprestižnější světové maratóny a po 66 letech od Zátopkova helsinského triumfu získá na královské distanci medaili pro českou atletiku?
Všechny tři tak svými příběhy vyslaly vzkaz, který může sloužit jako inspirace, a nejen ve sportovním životě: „Nebalte to při prvním nezdaru. Vytrvejte, najděte cestu, jak se posunout a pak se můžete dočkat podobné odměny, jakou je medaile z mistrovství Evropy."
Jako sportovní redaktor deníku Právo působí Michal Osoba od roku 2002, specializuje se na atletiku, lyžování, biatlon, kanoistiku, florbal, judo a plážový volejbal. Je spoluautorem knihy 120 let české atletiky. |