Článek
Zní vám lépe titul držitelka českého rekordu než „jen“ jeho spoludržitelka?(úsměv) Určitě. Ale zase jsme byly asi jediné dvě na světě, které měly takovou plichtu. Omlouvám se Zuzaně Lajbnerové, že jsem jí ho takhle vzala, snad mi to nebude mít za zlé.
Ještě před osmistovkou jste v český rekord moc nevěřila, tvrdila jste, že nemáte naběháno na čas 2:17 a lepší…Myslela jsem, že to nepůjde. V hlavě jsem měla čas kolem 2:26.
To jste svoji běžeckou formu hluboce podcenila…Bohužel, já na to vážně nemám odhad.
Na mítinku v Götzisu jste měla druhý den výrazně horší, jak jste se za dva týdny dala tak rychle dohromady?Únavu jsem necítila téměř žádnou, ale to je tím domácím prostředím, člověka ohromně dobíjí. V noci na neděli jsem nemohla spát, od tří hodin jsem koukala do stropu a říkala si: Usni, usni. Zabrala jsem asi na půl hodiny až k ránu, nevím, jestli to byla nervozitou, ale únavu jsem necítila.
Oslavíte český rekord, nebo se teď víc těšíte až se z deštivého stadiónu přesunete do teplé sprchy?Budu se dávat dohromady po svém. (usmívá se) Jasně, že to oslavím, to se musí. Nijak brutálně, přece jen za chvíli je mistrovství Evropy, ale takový výkon se oslavit musí.
Napadlo vás po loňské operaci, že se tak rychle dokážete vrátit do formy?Já si říkala ještě před operací, že by to mohlo jít, ale když jsem zahájila podzimní přípravu, zase mě to setnulo a začalo bolet. Proto mám velkou ztrátu v běhání. Každopádně díky moc doktorům, co se o mě starali, dokázala jsem se z toho vyhrabat a poslední měsíc je to výrazně lepší.
Ani teď při závodě kloub nebolel?Určitě, teď mě bolí jen stehna, ale to přejde. S tím prstem to bylo horší, protože nejvíc člověka dostane do kolen, když nevidí šanci na zlepšení.
Jeden šroub vám prý v noze ještě zůstal...Celý ne, jen půlka. Když jsem byla na druhé operaci, kde mi ho vyndávali, tak se jim zlomil a tu ulomenou část v noze nechali. Neměl by vadit, a kdyby ano, nechám si ho vyvrtat.
