Klučinová byla po kouli na zabití, kouč se klidil z cesty

Já tady od toho nic moc nečekala, protože jsem se poslední měsíc trápila s bolavou achilovkou. Jela jsem to sem zkusit, protože jsem si myslela, že to nebude až tak špatné, a první dvě disciplíny to tak opravdu vypadalo. Kdybych neudělala technickou chybičku na překážkách, mohl to být i rychlý čas, výška byla velice kvalitní, ale pak mě trošku rozhodila koule. To byla disciplína, od které jsem očekávala, že bych mohla hodit třeba 15 metrů a byl to úplný výbuch. Nevím, co jsem tam dělala, spíš jsem tam nedělala nic, to mě trošku zklamalo. A dvoustovka? To snad ani nebudu komentovat, nečekala jsem až tak špatný čas.

Nejvíc mě trápila na výšce a překážkách, teď už se rozhýbala tak, že to nebylo špatné. Ale člověk bolavému místo podvědomě ulevuje a pak je pohybový řetězec jiný, možná kvůli tomu byla koule taková špatná. A na dvoustovce mi nesedí krajní dráha, pak nevím, jak ji mám rozběhnout, jak nejsem sprinterka. Trošku jsem zaváhala, za nikým jsem se nevyvezla a pak už jsem to nedoběhla…

V Čechách jsme ještě trénovali víc věcí, takže to bylo jeden den lepší, další špatný… Tady jsme ladili, takže se to zlepšilo a tak nějak drží.

Já si dopředu řekla, že ať to vyjde, nebo ne, nebudu věšet hlavu. Nemůže se dařit vždycky, i když po kouli jsem veselím neoplývala, a ještě když jsem zjistila, že mám devátou krajní dráhu, to jsem byla trošku na zabití… Trenér se mi klidil z cesty, ale beru to, co se dá dělat.

Byla jsem na olympiádě v Londýně, tam to bylo asi ještě lepší a hlavně víc fandili. Tady fandí spíš jenom Číňanům.

Uvidím, jak to bude vypadat. Mám ráda diváckou kulisu, tak to možná zkusím.

Myslím, že se nedá očekávat vůbec nic. Může to být stejně tak dobré jako špatné, takže vůbec nic neplánuju. Jen doufám, že se ráno neprobudím a nebudu kulhat s oteklou achilovkou.