Článek
Tam jste teď asi častým návštěvníkem.
Jsem tam pečená vařená. Občas něco nemají, tak jdu hned další den. Ale teď jsem vykoupila skoro všechno, tak tam pár dnů nemusím.
Máte spočítáno, kolik roušek už jste ušila?
Počítám si to, teď jich bude kolem 450. Většinou jich stihnu tak třicet denně a když je pověsím na vrata garáže, vždycky tam napíšu, kolik jich je, abych měla přehled.
Pořád vás šití baví?
Baví, a hodně. Jsem ráda, že mám nějakou činnost, pořád musím něco dělat a teď těch možností moc není. I známí mí píšou, ať si odpočinu, ale já se do toho zakousla. Pořídila jsem si i druhý šicí stroj, že zkusím i nějaká trička a sukně, ale zatím jsem se k tomu nedostala a pořád šiju roušky. Už si říkám, že o ně takový zájem nebude, ale pokaždé z garáže zmizí.
Kdy vás napadlo, že budete roušky nabízet i kolemjdoucím na kolínském Zálabí?
Viděla jsem, že šije spousta lidí, třeba pro domovy důchodců nebo nemocnice. Mně se také ozvala jedna slečna a třicet jsem jich poslala do nemocnice na dialýzu. Ale pak mě napadlo, že bydlím u větší silnice, tak je zkusím dát na garáž, aby se je lidi brali. Bála jsem si, že si někdo vezme třeba všech pět, ale musím zaklepat, většinou si berou maximálně po dvou.
Máte od lidí zpětnou vazbu? Zazvoní, hodí vzkaz do schránky…?
Občas dají vzkaz přímo na garáž, že děkují, někdy ho hodí do schránky, když si to čtu, mívám husí kůži. Někdy přidají třeba dvacku nebo padesátikorunu, už jsem tam měla i sušenku. Jedna paní z Prahy zase přivezla látky, co našla na chalupě, tak jsem je vyprala a už z nich šiju. Hodně mi pomohl pan Kottas, který fotí atletické závody. Napsal, že se chce zapojit a poslal mi peníze, z nichž jsem zaplatila materiál i kafe, co u toho vypiju, to jsem i obrečela.
Vystudovala jste obor učitelství pro mateřské školy, myslíte tedy, že po atletické kariéře u vás zvítězí děti, nebo podobné manuální práce?
Už jsem dřív šila takové batohy z papíru a látky, byla jsem s tím asi dvakrát na kolínském rukodělném jarmarku, ale spíš jsem to dělala pro kamarády. Je pravda, že občas přemýšlím, čemu se budu jednou věnovat, ale asi vedou děti, s nimi jsem si pořád jistější než při šití.
