Článek
Anežka Drahotová se s maskotem mistrovství Evropy Coolym potká opět v srpnu v Curychu.
Čemu přičítáte takové zlepšení za sedm měsíců?
Závod v Luganu mám ráda, byly ideální podmínky, i když se mi tady šlo dobře i vloni, kdy bylo kolem nuly. Jsem zase o rok starší, pořád se zlepšuju a sbírám zkušenosti. Šla jsem do závodu s tím, že jsem na tom dobře, ale nečekala jsem, že se půjde až takhle rychle.
Zase jste se nebojácně pustila do vedení závodu jako v Moskvě?
Šla jsem v čele. Od začátku se vytvořila skupinka a mně nevadilo jít vepředu. Nerada zkracuju krok ve skupině, navíc to byl dost kontaktní závod. Hodněkrát jsem dostala loktem.
Jen jste rány inkasovala nebo i rozdávala?
Neoplácela jsem. (úsměv) Ale čekala jsem, že ta atmosféra ve skupince, kde si navzájem pomáháme tempem, bude přátelštější. Hlavně při občerstvovačkách si chtěl každý vytvořit dobrou pozici.
V Moskvě jste toho po závodě měla plné zuby, z plochy stadiónu vám pomáhali i zdravotníci. Jak jste na tom byla teď, když jste šla ještě skoro o minutu rychleji?
V Moskvě to byl pro mě větší šok, tady se šlo rovnoměrnější tempo. Poslední dva kiláky mi pořád docházejí síly, každá dvacítka je svá a bolí. Ale nebylo to tentokrát tak hrozný.
Co vám říkala po závodě Barbora Pitáková, která je manželkou vašeho trenéra? Nedobírala si vás, že jste ten český rekord mohly společně vlastnit o něco déle?
Já s Bárou ještě nemluvila, ale přes trenéra mi gratulovala. Myslím, že s tím možná trochu počítala, že se v mém věku ještě posunu a zlepším se.
Byla pro vás inspirací, že i v českých podmínkách se může chodec dostat do špičky?
Určitě, to její páté místo na mistrovství světa v Helsinkách a hlavně čas, k němuž se nikdo od nás od té doby nepřiblížil. Barču jsem obdivovala a chtěla na ni navázat. Na soustředění už s námi teď sice nejezdí, ale pomáhá nám jako naše praktická lékařka.
Výkonem z Lugana jste se nominovala i na Světový pohár do Číny.
Těším se, já nikdy mimo Evropu nezávodila, nevím, co se mnou udělá cesta a posun. Ale do té doby mě ještě čeká dost závodů, pražský půlmaratón, cyklistické starty…
V osmnácti letech vás čeká také juniorský světový šampionát v Eugene, ale o medaili byste mohla bojovat dokonce i na mistrovství Evropy dospělých v Curychu…
Curych má vyšší váhu, jsou to dospělí, závod tam bude hodně otevřený. Ale zase jsem posledním rokem juniorka a bude to světový šampionát… Nedokážu říct, co je pro mě víc.
