Článek
Pochází ze sportovní rodiny. Sama atletiku kombinovala se snowboardkrosem, než její volba definitivně padla na skok o tyči. Mezi juniorkami to dotáhla až k titulu mistryně světa a po přechodu mezi dospělé se nenechala odradit dočasně stagnující výkonnosti. Letošním bronzem na halovém mistrovství Evropy už zazářila naplno i mezi dospělými.
„Hlavní je vydržet zdravý, což se spoustě lidi nepodaří. Pak je důležitá trpělivost, píle a musí vás to bavit,“ vyjmenovává ingredience potřebné ke zvládnutí nelehkého přechodu mezi dospělé. Švábíkové nechyběla ani jedna. „I když jsem se dva roky neposouvala, pořád mě tyčka bavila a věděla jsem, že atletiku miluju,“ vypráví 23letá skokanka.
Při svých cestách za úspěchy těží svěřenkyně Štěpána Janáčka ze stabilní psychiky. Zvládá mnohdy stresové třetí pokusy, na velké akci se jí nerozklepou kolena víc, než je zdrávo… „Také jsem se k tomu musela propracovat. Moc věcí neřeším, jsem kliďas, ale třeba u maturity jsme byla hodně nervózní,“ přiznává.
Ve vzdělávání pokračuje na Fakultě tělesné výchovy a sportu, kde se pomalu blíží zakončení bakalářského studia. I díky práci, kterou píše o sobě. „Porovnávám své tréninkové deníky, kdy došlo k nejvyššímu růstu, proč došlo ke stagnaci,“ vypočítává. A přijde vhod, když pak některá zjištění může přenést i do své přípravy.
Ve startovních listinách domácích závodů už není jedinou Švábíkovou. Ač je její sestře Apoleně teprve sedmnáct, už se letos stala mistryní republiky do 23 let.
„Táta má své sny a přání, které začínají třeba tím, že budeme obě na bedně při mistrovství republiky,“ přiznává. V rodině má ostatně obrovskou podporu, její blízcí nechybějí v hledišti na téměř žádném závodě. I vstupenky na olympiádu v Paříži už si rodiče pořídili, byť jistotu, že dceru uvidí v akci, ještě nemají.
Už devátým rokem navíc rodačku z Kadaně atletickým i osobním životem doprovází Ondřej Kopecký, svěřenec Romana Šebrleho a letos šestý vícebojař z halového mistrovství Evropy.
„Poprvé jsme se potkali na mezistátním utkání žactva na Slovensku, kde jsme oba reprezentovali. Já si ho tedy hned tam nevšimla, ale on si mě vyhlídl, začali jsem si psát a od té doby to trvá,“ líčí s úsměvem.
Občas se potkají na pražské Julisce na tréninku, jindy se navzájem podporují při závodech. „A je to daleko náročnější, než když závodím sama,“ přiznává Švábíková. Na podzim spolu stráví čas i na soustředění v Tatrách či v Africe. „Snažíme se, abychom mohli jezdit na stejná místa, i když reálně tam pak tolik času spolu nestrávíme, jak máme každý jiný program,“ vysvětluje.
A občas se snaží i redukovat hovory na téma atletika, která se prolíná jejich životem. „Hlavně teď, když jsme měli volno po sezoně, jsme se snažili ji vůbec neřešit, někdy i během roku se snažíme brzdit. Ale je součástí našich životů, po kariéře zase budeme řešit jiné věci,“ ví.
V Mixzóně halová česká rekordmanka také detailně popisuje, co všechno je třeba k tomu, aby se povedl úspěšný tyčkařský pokus, a podělí se o svůj názor na podle mnohých kontroverzní dělbu zlatých medailí při letošním mistrovství světa v Budapešti.
