Článek
V podstatě si zopakoval kvalifikační nervy. Ve čtvrtek se třásl do posledního pokusu soutěže, zda ho někdo nevyšoupne z finálové osmičky, v pátek zase pozorně sledoval, kolik dálkařů, a jestli vůbec nějaký, dokáže zdolat jeho veleskok z úvodní série.
Zajišťovák byl stříbrný
„To měl být zajišťovací pokus, který se nakonec stal stříbrným,“ překvapil sám sebe. Vždyť jeho osobní rekord byl ještě dnes odpoledne 794 centimetrů. „Pak jsem se celou soutěž třepal a byl nervózní,“ líčil.
V dalších sériích se ještě zkoušel zlepšit, ale už žádný pokus tak dobře netrefil. „Trenér mi po každém skoku říkal, ať si představím, že jsme sami na tréninku,“ tlumočil rady kouče. Jenže v hučící O2 areně to šlo těžko realizovat…
Navíc během soutěže Juška sledoval i své bronzové kolegy Elišku Klučinovou a Ladislava Prášila, ale musel se krotit. „Ptal jsem se rozhodčích, jestli můžu fandit zevnitř plochy, aby mě náhodou nevyhodili a řekli, že nemůžu,“ vyprávěl.
Od fotbalu k dálce
Juška začínal s fotbalem, hrál za Velké Pavlovice. Jenže na základní škole ho oslovila atletika. Zprvu oba sporty kombinoval, pak poslechl radu rodičů: „Jestli chceš něco dělat, dělej to naplno.“ Přes výšku a trojskok se dostal k dálce, kterou pod vedením bývalého desetibojaře Josefa Karase vypiloval do stříbrné formy.
Teď se může Juška těšit i na letní MS do Pekingu, když na centimetr přesně trefil limit. A věří, že páteční stříbrný skok ho posune dál. „Když jsem se pokoušel o sedm metrů, není to tak dávno, a povedlo se mi to, věděl jsem, jaký je to pocit a pak už to letělo v každém dalším závodě. Snad se mi to bude dařit i teď,“ přál si.
