Článek
Řím (od našeho zpravodaje) ‑ Společně s tyčkařkou Amálii Švábíkovou se postarala o dosud nejlepší český výsledek v Římě.
Měla jste obavy, že na třetím závodě za tři dny už se přihlásí únava. Nevypadalo to.
Nebyla tolik znát, aspoň se nepodepsala na čase, běželo se mi skvěle. Myslím, že můžu být nadšená, za čtvrté místo jsem neskutečně šťastná.
Zdálo se, že na startu jste se trochu zhoupla.
Přesně tak. Trošku jsem se obávala, jestli nakonec start nevrátí, ale naštěstí to proběhlo všechno hladce. Příště si budu určitě dávat větší pozor.
Bylo znát, že pak jste závod rozběhla rychleji, než je u vás zvykem.
Snažila jsem se o to, zkusila jsem se držet Irky Mawdsleyové, protože jsem věděla, že rozbíhá podobně jako já. Pak jsem cítila, že mám ještě síly, tak jsem zabírala, pořád viděla někoho kolem sebe, snažila se dál zrychlovat a je z toho čtvrté místo.
V nejrychlejším letošním juniorském světovém čase. Od rána jste se cítila dobře?
To jsem se právě úplně nejlíp necítila, ale říkala jsem si, že se trochu prospím. A dvě hodinky spánku mi prospěly.
To je osvědčený recept před večerními závody?
Většinou jo, pomůže mi to načerpat energii. Ani jsem nebyla tak nervózní jako před rozběhem a semifinále.
Jak jste si užila slavnostní nástup finalistek z útrob stadionu?
Nesmírně, byl to krásný pocit. Slyšet ten dav, který nás postupně všechny povzbuzoval, i když jsme vbíhaly do poslední zatáčky. Strašně moc jsem si to užila.
Máte zprávy, co se děje teď u vás doma v Táboře?
Byla jsem v kontaktu s rodinou a přáteli, určitě budeme doma všichni oslavovat, i s týmem na atletice, moc se těším. Samozřejmě mě to namotivuje do dalších tréninků.
