Článek
Zranění zadního stehenního svalu ji nepustilo na domácí šampionát, ve stoprocentním stavu nebyla ani v době odletu do Nizozemska. Odhodlání zabojovat na své první vrcholné akci pod novou trenérkou Jiřinou Kudličkovou ale české rekordmance nechybí.
V jakém stavu vyrážíte vstříc medailové obhajobě?
Neodlétám úplně zdravá, pořád mě trápí problém se zadním stehenním svalem. Měla jsem ho maličko natržený a ta jizvička tam pořád zlobí. Stoprocentně fit tedy nejsem, ale plně odhodlaná do toho dát vše ano.
Jak tedy vypadaly vaše poslední týdny? Mohla jste trénovat?
Vynechala jsem halové mistrovství republiky, protože jsem nechtěla nic pokoušet. Ale teď jsem v pátek závodila ve Francii v Clermont-Ferrand také na půl plynu, spíš kvůli hlavě, abych si to vyzkoušela. Teď už jsem se věnovala jen síle, zaběhla pár rovinek… Natrénováno mám, teď už to jen prodat.
Na slavném tyčkařském mítinku ve Francii jste skončila pátá, když jste zdolala svoji základní výšku 450 centimetru. Tam vás zranění neomezovalo?
Nebylo to úplně v pohodě, sval jsem cítila. Skákala jsem na o dost měkčích tyčích a ta základní výška byla nejvyšší, jakou jsem kdy měla. Skočila jsem ji na první pokus a s rezervou, to bylo hodně pozitivní. Na další postupnou výšku (460 cm) už jsem musela vzít tvrdší tyč, což obnáší rychlejší rozběh, a tam už mě to stehno trochu limitovalo. Ale i tak to byly dobré nadějné pokusy, potvrdila jsem si, že když se budu moct naplno rozběhnout a vzít si tvrdé tyče, mám na velké výšky.
Nezvažovala jste, že byste sval ještě nechala doléčit a v plné síle se ukázala až o dva týdny později na halovém mistrovství světa v čínském Nan-ťingu?
Nezvažovala, i díky té obhajobě je pro mě teď důležitější mistrovství Evropy. Navíc tady nebudou Američanky a některé další kvalitní holky.
Amálie Švábíková při odletu na šampionát do Apeldoornu.
I s mírným zdravotním hendikepem si tedy troufáte na obhajobu medaile?
Určitě na ni cílím, i startovní pole se kvůli nějakým zdravotním problémům lehce pročistilo, takže si myslím, že to bude hezká šance o ni zabojovat.
I vedoucí žena letošních evropských tabulek Britka Molly Cauderyová se na poslední chvíli odhlásila.
Na jednu stranu je mi to líto, na druhou ji chápu, protože ona bude obhajovat zlato z halového mistrovství světa, takže pro ni je důležitější.
Může být pro vás na druhou stranu psychickou úlevou, že si spíš budete hlídat zdraví než se stresovat výkony?
Je to možné, protože teď ve Francii jsme se s holkama smály, když mi říkaly, že stoprocentní koncentraci věnuju stehnu, a ne nervozitě z výšek. Ale do závodu půjdu stejně, jako kdybych byla stoprocentně zdravá, a budu myslet na to, abych na tyči dělala všechno správně.
Může zdravotní problém ovlivnit vaši strategii, že byste začínala soutěž na vyšší výšce a snížila tím počet pokusů?
Záležet bude na nastavení zvyšování. Hrát roli to může, ale zase určitě nebudu chtít zbytečně riskovat, abych si dala moc vysoký základ a pak náhodou třeba nezaložila.
Vloni jste byla čtvrtá na mistrovství Evropy, pátá na olympiádě a šestá na halovém mistrovství světa. Vědomí, že velké soutěže zvládáte, vám také může pomoct.
Určitě to je velké povzbuzení, o to víc mě mrzí, že po extrémně povedené sezoně jsem zatím nemohla formu ukázat, protože psychicky se cítím strašně dobře, jsem suprově připravená a věřím si na vysoké výšky. Ale ještě nebyl závod, kde bych mohla zkusit maximum.
