Článek
Čtyřstovka s plůtky zůstává pochopitelně dál její doménou, však na ní byla vloni čtvrtá v Evropě. „Překážky zbožňuju, ale hladká čtvrtka je příjemná změna. Tolik se nestresuju, nejsou taková očekávání, můžu vypnout hlavu a běžet naplno,“ těší se.
„Hala je skvělý trénink, a kdybych se měla připravovat jen na překážky a spoustu měsíců nezávodit, tak by mi to nesvědčilo,“ je přesvědčena atletka pražské Dukly. Přesto na soustředěních nezůstaly překážky ležet ladem. „Na Kanárech na to byl prostor. Ono je to i třeba, aby kyčle zůstaly rozpohybované,“ líčí.
Dříve však platilo, že v hale absolvovala jeden dva ostré starty na čtvrtce a pak už mizela za teplem, aby se nachystala na letní sezonu. „Vždycky jsem byla ve stresu, abych se stihla připravit na léto, protože jsem věděla, že sezona začíná brzy, však už v dubnu jsou Diamantové ligy. Tak jsem chtěla co nejdřív skončit v hale a chystat se,“ vysvětluje.
Letos nyní už bývalá svěřenkyně Jindřicha Šimánka strategii změnila, ze dvou důvodů. Jednak se světové šampionáty od letošního roku konají až na úplný závěr sezony, v září. A velkým lákadlem je také start se štafetou na halovém evropském šampionátu v nizozemském Apeldoornu (6. až 9. března).
Však česká ženská čtvrtka disponuje třemi elitními závodnicemi Lurdes Glorií Manuel, Ladou Vondrovou a Terezou Petržilkovou. A spolu s rychlýma nohama Jíchové by v Nizozemsku určitě patřily k medailovým adeptkám. „Mohlo by to být super,“ věří Jíchová.
Nejdříve se štafeta musí na šampionát kvalifikovat, k dispozici jsou jen dvě místa pro země, které poskládají čtyři nejrychlejší individuální časy.
Pro Češky bude ideální šancí na kvalitní výkon právě Czech Indoor Gala, však za soupeřky budou mít třeba úřadující mistryni Evropy Natalii Bukowieckou, která před svatbou s polským koulařem závodila pod jménem Kaczmareková, či nizozemskou rekordmanku mítinku Lieke Klaverovou.
Jíchová může usilovat i o individuální start v Apeldoornu. Musela by ale výrazně srazit ze svého halového osobního rekordu na čas 52,10 s, protože v rankingu nemá dostatek hladkých čtyřstovek, a také by za sebe musela dostat alespoň jednu z českých specialistek. Za zemi smějí startovat jen tři závodnice.
„Bylo by to skvělé. Holky budou ve skvělé formě, náročné to bude, ale kdybych si nevěřila, tak by nemělo cenu ani trénovat,“ říká odhodlaně atletka, která už halové mistrovství světa v čínském Nankingu v plánu nemá.
Jíchové může navíc halová sezona napovědět i směrem k létu, byť u překážkářů neplatí přímá úměra, že kdo je rychlý v zimě, září i v létě. „Rytmus je na nich stěžejní, spousta rychlých lidí překážky nezvládne. Ale já věřím, že už mám natrénováno, a v létě to rozbalím,“ těší se.
A snad už ji nebude omezovat ani zdraví, když ji těsně před olympiádou vydatně přibrzdila bolest v koleni. „Začala jsem spolupracovat s fyzioterapeutem Štěpánem Mikoškou, který se koukl i na moji techniku v posilovně a viděl, že hodně zatěžuju kvadriceps a přední stehno je hodně stažené, což dráždilo koleno,“ vysvětluje.
V koleni se tak udělal před hrami v Paříži, kde na vytoužené semifinále nedosáhla, zánět. „Je smutné, že to vyšlo zrovna na největší závod, ale už s tím nic neudělám. Teď se věnuju posilování jiných partií, z čehož by mělo profitovat koleno i můj běh,“ věří.