Článek
Co, že jste si tak sedli?
Staněk: Když jsem začínal, měl jsem za kámoše Jardu (Bábu), jeho trenéra. Ta starší generace mi trochu odpadla, tak mi spadl do klína. (úsměv)
Jak jste na šampionátu prožívali závody svého kamaráda?
Štefela: Byl jsem tam, řval jsem, oslavoval jsem.
Staněk: Já při kvaldě teprve cestoval, ale byl jsem tak hodný, že jsem mu dovezl dres na finále. Říkal, ať přivezu takový, ve kterém udělá placku. Tak jsem sedl do auta a jel k němu dolů. Nebýt toho, byl by čtvrtý. A na finále jsem koukal a fandil v televizi, protože jsem měl druhý den závod.
A po Tomášově závodě jste se večer sešli na hodnocení…
Štefela: Prohlíželi jsme si videa a přemýšleli nad taktikou, jak to udělat příště ještě líp… Ne, poseděli jsme na hotelu, bydleli jsem u lesa, kde nic nebylo, jen benzínka, kde neměli ani pivko. Tak jsme si dali na hotelu půllitr heinekena za sedm a půl eura.
Staněk: A odměny byly pryč. (směje se)
Jak vidíte toho druhého jako závodníka?
Štefela: Já když ho vidím závodit, nechtěl bych být v okolí pěti metrů…
Staněk: Je to střelec, užívá si závody. Je radost se dívat, jak zvládl navázat na mládežnické úspěchy, to se moc lidem nepovedlo. Má dobré vedení, šlape mu to.
Štefela: Stačí, už se červenám.
Honza vypadá, že si tlak ani moc nepřipouští, vše bere s humorem. Závidíte mu to, Tomáši?
Staněk: To ne, připouští si tlak, před závodem se klepal jak blázen.
Štefela: Já byl vyklepaný jak krabička startek. Už před kvalifikací, ta je nejhorší. Nepovede se a šlus, ende… Zvlášť, když vím, že mám na medaili, ta nervozita je obrovská.
Zleva koulař Tomáš Staněk a výškař Jan Štefela ještě před odletem do Apeldoornu.
Několik favoritů ve vašich disciplínách to pocítilo, lídr světových koulařských tabulek Fabbri výpadek v kvalifikaci i obrečel.
Staněk: Když tomu obětujete všechno možné a každý trénink bolí, tak se taková facka kouše špatně. Slyšel jsem, že mu nebylo dobře, že pořádně nespal. Ale to já taky, to není omluvenka. Má techniku, která není na osekanou halovou výseč. Tam je málo času na vyházení. Má spoustu hodů doprava. S hozenými skoro 23 metry by ke dvaceti měl dát, ale hrála roli i nervozita. Ta odpovědnost v kvalifikaci je velká, známe to. Teď už je to dobré, už můžeme machrovat. (úsměv)
Zvlášť, když máte už pátou medaili z halového mistrovství Evropy. Co, Honzo, říkáte na takovou sérii?
Štefela: Už má na to roky, tak je neproflákal a sbíral, co se dalo. (směje se) Bylo by fajn, kdyby se mi to jednou taky povedlo.
Tomáš už halovou sezonu ukončil, vás čeká halové mistrovství světa. Bude těžké se udržovat ještě dva týdny ve formě?
Štefela: Já toho po zranění moc nenaskákal, tak se mi nechce končit. O víkendu si ještě zaskáču na Beskydské laťce, ale z druhé nohy, abych se šetřil, jen se tam ukázat. To je taková tradice, že jak tam jednou skáčete, už tam musíte skákat furt. Se podívejte na Jardu (Bábu), bude tam skákat asi popětadvacáté.
Kolik skočíte z druhé odrazové nohy?
Štefela: Když skočím 190, jdu slavit. Nejsem jako Jarda, co uměl 220 i z druhé nohy.
