Článek
Byť byla druhá, stála se na ni v Turnově fronta. Desítky dětí i dospělých toužily po podpisu na tričko, do olympijské knížky či aspoň na kus papíru. „I když jsem tu nic nehodila, lidi mi fandili, i po olympiádě mi jich spousta přálo, to je fakt skvělý,“ usmívala se.
Bylo to pro oštěpařku z Ostravy hodně divokých posledních dvanáct měsíců. Začala je jako členka skupiny Jana Železného, kterou pak musela opustit, a rozhodla se pro nelehkou cestu, kdy je sama sobě trenérkou. S vědomím, že ne vše půjde hladce.
„Tím, že jsem se rozhodla vzít odpovědnost za své výkony sama, říkala jsem si, že to může být blbý, průměrný, nebo i dobrý. Ale že ten rok nemusí být povedený, protože jsem měla některé věci špatně nahrané v technice, fyzicky jsem na tom po borelióze a covidech také byla hůř, tak jsem čekala, že může trvat dva roky se dostat zpátky,“ přiznává.
Jenže nemusela vyčkávat do příští sezony. Házela nejdál od roku 2021, když v pařížském finále předvedla 63,68 m. Na mistrovství Evropy byla pátá, nejvýše od stříbra v roce 2018. A olympijský bronz byl vrcholem její dosavadní kariéry.
„Byla jsem nastavená, že kdybych párkrát hodila za 61 metrů, budu spokojená. Nakonec jsem z toho vyždímala víc,“ může se pochválit. Tuto hranici překonala hned v šesti závodech.
Nikola Ogrodníková na Memoriálu Ludvíka Daňka.
„Nad očekávání, jsem za to hrozně vděčná, přitom vím pořád o spoustě nedostatků, jsou tam výkyvy. A ráda bych se přiblížila hranici 65 metrů, protože věřím, že na to mám,“ říká atletka s pět let starým osobním rekordem 67,40 m.
Proto hodlá dál pokračovat v modelu, kdy se sama trénuje, a zároveň nasává informace od ostatních odborníků. „Třeba na soustředěních mi říkají něco i němečtí trenéři a já sbírám kousky puzzle, abych se v tom cítila dobře. Nejsem kouzelník, ale už za ten rok jsem udělala dost změn, které přinesly ovoce,“ cení si.
Z jejích slov je patrné, že ve 34 letech na konec kariéry nemyslí, ráda by obhajovala svůj bronz i za necelé čtyři roky v Los Angeles. „Takhle to mám v plánu. Bude mi 38, to už je takový hezký věk, kdy by se to dalo ukončit. Záleží na zdraví, ale ještě jednu olympiádu v hlavě mám,“ neskrývá.
Teď má ale v hlavě spíše volno po sezoně a regeneraci. Byť na společnou dovolenou s partnerem Petrem Vránou, jemuž začne sezona v hokejovém Třinci, a jeho synem Leem, kterého spolu vychovávají, to nevypadá.
„Buď malého na chvíli uvolním, nebo pojedu sama a postará se chůva, za což jsem ráda, že můžeme takhle fungovat. A když budu moct, určitě budu chodit na hokej,“ těší se na zápasy Ocelářů.
