Článek
Řím (od našeho zpravodaje) ‑ Dvacetiletý čerstvý národní rekordman Habarta v posledním kole předběhl dva soupeře, čímž se dostal na osmé místo. A přesně tolik běžců postupovalo do pondělního finále. Diváci si to pomohli spočítat, jenže v závodě, kde se pořadí neustále přelévá, se přehled o pořadí udržuje těžko.
A tak Habarta několik minut žil v domnění, že skončil devátý a šampionát pro něj skončil. „Už jsem se s finále loučil,“ přiznával. Výsledky přitom naskakovaly na světelné tabuli, jenže talentovaný běžec nemá ideální zrak a v civilu nosí brýle. „A bez nich jsem viděl jen zamlžená čísílka. Popravdě jsem se ani na tabuli dívat nechtěl,“ setřásal ze sebe zklamání.
Až pak došel k prvnímu pozávodnímu rozhovoru ke stanovišti České televize. „A tam mi Žaneta říkala, že jsem osmý, což jsem nečekal,“ otočila se mu nálada o 180 stupňů.
Habartův druhý rozběh byl výrazně rychlejší, pro postup musel běžet na dosah svého květnového českého rekordu 8:22,68. „To byl docela šok, většinou se běhá kolem 8:30 na akcích,“ přiznával. Jenže opět potvrdil, že ho zdobí silné závěry.
Z něj těžil také 25letý Vích, který se posouval vpřed i díky precizní technice přechodu překážek. „Ale každý den to je jinak. Někdy vyjdou všechny na krok a nezpomalí mě, jindy nevyjde ani jedna. Dneska ve finiši vyšly a když se běží rychle, příjemně to utíká,“ pochvaloval si.
Damián Vích v rozběhu mistrovství Evropy v Římě.
Vích se na stýplu každým rokem posouvá, byl nejžhavějším adeptem na pokoření přes půl století starého Moravčíkova českého rekordu. Nakonec si zápis přivlastnil jeho tréninkový kolega.
„Pro mě bylo příjemnější, když to byl člen skupiny. Víme, že jsme tréninky odběhali spolu, Tomášovi to přeju skoro víc než sobě. Je mladý, perspektivní, makající,“ oceňoval parťáka. „Jsme zdravá konkurence, v trénincích si pomáháme,“ pochvaluje si Vích.
Oba jsou členy skupiny Hakima Saleha. Teprve 27letý běžec, jenž má po dědovi irácké kořeny, si vytvořil skupinu, do níž postupně přišla takřka kompletní česká elita na středních tratích. Včetně Habarty s Víchem, kteří se přesunuli od Jakuba Holuši.
Progresivní kouč sází na vědecké postupy, řídí se při trénincích hodnotami laktátů a inspiraci našel u rodiny norských bratrů Ingebrigtsenů, které vynesla do světové špičky.
„Prošel jsem si asi třemi způsoby tréninku, tenhle mi sedí nejvíc a pomalu se to odráží na výsledcích. U Toma to bylo znát hned, jak je velký talent. Styl podle Norů už běhá většina světa a my se vezeme s ostatními,“ popisuje Vích.
Princip je vedle laktátového měření, které probíhá i dvakrát za trénink, ve větších objemech. „V přípravném období je to i 180 kilometrů týdně, teď samozřejmě méně, ale na české poměry pořád dost. Nedostaneme se do takové intenzity, nejste pak tak zničení, ale na hlavu je to složitější,“ popisuje Vích. „Když ale chcete do finále akcí, musíte makat,“ ví.
To se teď českému duu povedlo, což je odměna pro něj i pro Saleha. „Neskutečné, tohle byl cíl,“ zářil Vích. „Je to pro nás i super ukazatel,“ pochvaloval si i Habarta. Finále poběží v pondělí ve 22.00.
