Článek
„Už rozběh byl rychlý, i když jsem závěr vypustil,“ připouštěl. „Takže jsem věřil, že v dobrých podmínkách by čas mohl být ještě lepší. Ale 10,23? To jsem nečekal ani ve snu,“ přiznával svěřenec Jiřího Sequenta.
To, že se v Pardubicích běhá rychle, už před ním potvrdila na stovce Kateřina Čechová limitem pro mistrovství Evropy v Barceloně 11,44 s, potřebná kritéria splnili i v disku Jan Marcell (62,54 m) a na čtvrtce překážek Kristina Volfová (57,42 s). Ale vrcholem byl Velebův famózní sprint.
Vedro mu sedělo
Například pro vytrvalce úmorné vedro Velebovi vyhovovalo. „Člověk je z toho unavený, ale pro svaly je to ideální,“ popisoval podmínky při svém dosud životním závodě. Přitom třetí kolo extraligy absolvoval z plného tréninku. „Od úterý jsem na soustředění v Nymburku, ještě v pátek jsem absolvoval dvoufázový trénink. Proto jsem tak překvapený,“ vykládal.
S takovým časem by se v Barceloně určitě v rozběhu nezastavil, rychleji letos běželo jen šest Evropanů. „Na postup by tam stačil, když to ještě trochu vylepším, dalo by se bojovat i o finále. Ale hodně bude záležet na podmínkách,“ ví.
Stylem běhu připomíná amerického rychlíka Maurice Greena, olympijského vítěze ze Sydney. „Je pravda, že byl mým vzorem, ostatní jsou vyšší, já jsem podobně jako on malej,“ srovnává Veleba. Jen velkohubost Američana mu zdá se není příliš vlastní. „Navenek to tak nevypadá, ale uvnitř si věřím. Jinak by to ani nešlo běhat dobré časy,“ tvrdí. Takže už chybí jen Greenův charakteristický vypláznutý jazyk po doběhu... „Jo, musím ho víc zapojit, na tom ještě zapracuju,“ sliboval se smíchem Veleba.
