Článek
Mnichov (od našeho zpravodaje) – Ve finále bude mít svěřenkyně Jana Železného i dvě své krajanky, postoupila také Barbora Špotáková a Nikol Tabačková. Žádná jiná země se takovou bilanci pochlubit nemůže.
Vyplatilo se, že jste se po mistrovství světa zaměřila na trénink?
Myslím, že ano. Házecí tréninky byly super, jen mě mrzí, že jsem na to tady nenavázala. Měla jsem týden pauzu od posledního házení, trenér chtěl tenhle režim zkusit. Tak doufám, že na finále najdu, co jsem dělala v tréninku. Dneska to bylo divné, byla jsem nějaká mimo.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Večerní závod bude příjemnější než ranní kvalifikace?
Mrzí mě, že ji dali tak brzo. Nejde o vstávání, spíš o rozhýbání těla, než se probudí. Ale počítala jsem s horší variantou, že budu házet už v devět, protože na to jsem měla vždy štěstí. Vstávání jsem měla posunuté jen o hodinu, ale věděla jsem, kolik naházela první skupina.
Věděla jste už po ní, že hranice postupu bude nízko?
Po prvním pokusu trenér naznačil, kolik bude třeba. Mysleli jsme, že bude 58,5, nakonec bylo ještě méně (57,40 m). Mrzí mě, že jsem žádný hod nechytla, ale jsem ve finále, to je důležité.
Navíc jste tam s Barborou Špotákovou a Nikol Tabačkovou.
Hned po kvalifikaci jsem hledala výsledky a ptala se při televizním rozhovoru Žanety, jestli tam je i Nikča. To bylo mé velké přání, abychom tam byly všechny tři. Myslím, že Nikča si to zasloužila, je to její první velká akce a zvládla ji dobře.
S Barborou Špotákovou jste byla ve stejné skupině, komunikovaly jste spolu?
Mluvily jsme spolu na rozcvičovacím stadionu i na sektoru. Řekly jsme si, že se nemůže stát, že nepostoupíme, i kdybychom si měly roztrhnout tělo. (úsměv) Brala jsem to, že s Bárou nejsme soupeřky, chtěly jsme obě postoupit do finále, soupeřky budeme až tam.
Přijde vám, že obhajujete stříbro? Po zrušeném šampionátu v Paříži utekly čtyři roky.
To je dost dlouhá doba… Je to pro mě i trochu tlak, možná proto jsem byla ráno staženější. Ve finále budu mít hlavu úplně jinak nastavenou, je to normální čas na mítincích.
Oštěpařka Nikola Ogrodníková při mnichovské kvalifikaci.
Jakou tu máte podporu?
Všichni mají po dovolených a partner (hokejista Petr Vrána) už je v přípravě. Ale přijela rodina od Mirka Fryčera (vloni zesnulý bývalý hokejista, s jehož nevlastním synem Ogrodníková dříve žila – pozn. red.).
Co pro vás ve finále bude úspěch?
Viděla jsem jen naši skupinu, ale myslím, že první místo bude kolem 63 a půl metru. Já budu bojovat, mám medaili z Berlína, a i když letošní sezona není kdovíjaká, vždycky to je o jednom hodu. Věřím si, i z vody se dá vařit, stačí se dobře vyspat a najít něco jiného. Kluci s tím mají zkušenost. Víťa Veselý měl v olympijském roce špatnou sezonu a pak získal medaili, to samé Péťa Frydrych na mistrovství světa v Londýně. Dá se to.
