Hvězdný showman v Ostravě! Proč Tamberi denně koukal na sádru a pak se dělil o zlato?

Den po mítinku vám bude třicet let. Začnete slavit už v Ostravě?

Celou kariéru mi narozeniny vycházejí na závody, ale soustředím se vždycky na skákání. Kdyby se mi v Ostravě nevedlo, jak chci, stejně by to nebyl hezký večer. Ale vítězná trofej by byla krásný dárek. Už jsem tu byl dvakrát, pokaždé jsem na ni koukal, a ještě ji nevyhrál.

Je třicítka pro výškaře milník?

Necítím se starý. Fyzicky se pořád zlepšuju, jsem rychlejší a silnější než třeba ve 24 letech. I mentálně jsem dál, získal jsem zkušenosti, dokážu reagovat na různé situace, což je v tak technické disciplíně důležité. Takže bych řekl, že jsem v nejlepších letech pro závodění.

Vždycky jste byl velký showman. Třeba Usain Bolt působil ke konci už kariéry už seriózněji, více soustředěný na výkony. Čekáte, že projdete podobným vývojem?

Jsme jiná disciplína. Na ploše trávíme dvě hodiny, skok s přípravou zabere tak minutu a půl. Zbytek času chci, aby diváci byli součástí mého výkonu a po závodě šli domů s pocitem, že se bavili. Můj cíl není být showman, ale sdílet svoje emoce s publikem. Když jim dám energii já, vrátí mi ji. A když ji umíte využít, je to velká pomoc.

Atletika občas bojuje o fanoušky. Potřebuje větší show, víc showmanů jako jste vy?

Stoprocentně! Musí být atraktivnější pro fanoušky. Specializované mítinky, závody na náměstích jako je děláte v Česku. Určitě je třeba změn…

Moment, kdy jste se s Mutazem Baršímem v Tokiu místo rozeskakování domluvili, že se o zlato podělíte, byl jedním z nejpamátnějších celých her…

Pro mě určitě… (směje se)

Ale ozvala se i kritika, že cílem sportovce je přece porazit všechny své soupeře.

Cílem sportovce je překonat sebe, dostat ze sebe to nejlepší. My v Tokiu oba skákali do 237 centimetrů bez jediné chyby, myslím, že jsme si zlato zasloužili oba. Nedávalo smysl laťku na rozeskakování snižovat, vždyť náš sport je o tom, kdo skočí výš, ne kdo vydrží skákat déle. Někdo to kritizuje a chápu to, možná bych před soutěží taky řekl, že bych se o zlato nedělil. Ale musel byste v sektoru být, vědět, čím jsme si prošli v kariéře i v samotném závodě. Ani jeden jsme nechtěli vidět toho druhého bez zlata, které si zaslouží.

Ve vrcholné formě jste byl už před hrami v Riu, pak jste si zranil kotník. A sádru, kterou jste tehdy nosil, jste si vzal i na stadion v Tokiu. Hnal vás pohled na ni vpřed?

Ano, byla v mém pokoji celých pět let, každý den jsem ji viděl. Napsal jsem si na ni Road to Tokyo a říkal si: „Tady jsi začal, nemohl pořádně chodit a tam chceš skončit.“ Je velká součást mojí cesty za zlatem.

Ještě si občas zahrajete na bicí? V mládí jste hrával v kapele…

Už pár let ne, není čas. Teď mám čas kromě atletiky jen na basketbal.

V rámci All Star Game NBA v zápase celebrit jste předvedl parádní smeč…

To byl můj další splněný sen, celý ten týden jsem si užil jako malý kluk. Basketbal je pro mě skvělá relaxace od atletiky, ale vždycky si dávám pozor hlavně na to, abych se nezranil.

Zlatá tretra 2022: Program, vstupenky a další informace >>>