Článek
Už máte zkušenosti i ze seniorských akcí, ale cítíte po postupu přece jen úlevu?
Určitě, pořád je to kvalifikace na velký závod, nějaký tlak jsem pociťovala…
Z hlediště to vypadalo, že jste v sektoru neměla sebemenší problém…
Cítila jsem se velmi dobře, seděl mi i povrch. Při rozběhu jsem nemusela udělat skoro nic, doběhla jsem poslední dva kroky a vystřelilo mě to nahoru. Doufám, že ve finále to bude podobné.
Nemrzelo vás, že se už neskáče dál? Zdálo se, že máte formu i na osobní rekord…
Abych řekla pravdu, možná by na něj bylo. Těch 192 vypadalo velmi dobře, byla tam i mírná rezerva, jak jsem koukala na záznam. Myslím, že 194 nebo 196 bych mohla skočit, tak uvidíme, jak to bude vypadat ve čtvrtek.
Ani jednou jste v kvalifikaci neopravovala, hodí se ušetřené síly?
Určitě, nemáme ani celý den volno, jako to bývá na jiných soutěžích. Takže je pro mě výhoda, že jsem nemusela ani jednou opravovat.
Cítíte formu i na medaili?
Cítím formu, ale nevím, jestli bude stačit na medaili. (úsměv) Myslím, že 196 centimetrů na první pokus by mohla medaile být.
Sledovala jste po očku soupeřky?
Ani ne, protože mi to pan Janků (bývalý výškař a nyní vedoucí výpravy) zakázal. Když jsem šla do svolavatelny, radil mi, ať nekoukám na ostatní. A bylo to dobře, soustředila jsem se víc na sebe.
Na noze máte stále tejp, ještě vás zraněný kotník trochu omezuje?
To ne, noha je v pohodě. Mám ji sice zatejpovanou, ale spíš jen pro pocit.
