Hlavně poraz Finku, slyšela. Jenže česká architektka dokázala v Dauhá mnohem víc

Když v novinářské mixzóně dokoukala poslední rozběh, v němž její čas zůstal neohrožen, jako by se zdráhala uvěřit, že se probojovala mezi čtyřiadvacet nejlepších mílařek světa. Do Kataru totiž přijela až se třicátým nejlepším časem, a ne zcela zdravá. „To je hustý. Ve stavu, v jakém jsem. To by mě zajímalo, jak bych běžela zdravá,“ kroutila hlavou.

Nakřápnutá sedla už v Praze do letadla. „Modlila jsem se, ať to nic není, ale ten let mě dodělal, v pondělí jsem ani nešla běhat,“ líčila. Do parády si ji vzala týmová lékařka Karolína Bílková spolu s fyzioterapeuty.

„Pak mi to přešlo do krku, vsadila jsem i na psí sádlo a takové maminčiny metody. Pořád jsem se necítila dobře, kdyby to byl jiný závod, tak asi neběžím. Ale vzdát mistrovství světa jsem nechtěla, chtěla jsem dokázat, že sem patřím. Tak jsem si řekla, že to zkusím, a buď chcípnu, nebo ne," pravila lakonicky.

Rozběh měla pořádně nabitý v čele s hlavní favoritkou a zlatou z desítky Sifan Hassanovou a olympijskou vítězkou a mistryní světa Faith Kipyegonovou z Keni. „Počítala jsem si, kolik je tam černošek, protože tam ta postupová místa byla asi jasná, a pak jsem viděla, že nás tam je dost bělošek. A ty holky, u nichž jsem myslela, že se s nimi dá běžet, jsem předběhla," mohla se pochválit.

Daleko za sebou nechala i Finku Saru Kuivistovou, proti níž měla speciální motivaci. Mäki má po tatínkovi finskou krev, narodila se v Seinajöki a dodnes se účastní vedle českého i finského národního šampionátu.

„Máme na sebe docela štěstí. Když chvíli běžela přede mnou, říkala jsem si, že ať mám rýmu, nebo ne, prostě musím. Pro taťku je to vždycky takový osobní souboj, i teta z Finska mi říkala: Je jedno, kolikátá budeš, ale poraz Sáru,“ tlumočila Mäki rodinné pokyny.

Ty bez problému splnila, navíc si v rozběhu zazávodila i se zřejmě s nejlepší vytrvalkyní současnosti Hassanovou. Nizozemka musela i v Dauhá vysvětlovat svoji spolupráci s americkým koučem Albertem Salazarem, jenž byl potrestán za dopingové prohřešky.

„To, že obvinili jejího trenéra, neznamená, že to souvisí s ní. Dokud je čistá, tak ji věřím, běhala dobře ještě, než k němu šla. Vždycky když někoho atleticky obdivuju a pak se zjistí, že něco bral, ztratí se mi ideály, že může být někdo tak dobrý. A já mám gumové medvídky,“ s úsměvem zmiňuje svoji oblíbenou pochutinu.

Postupem do světového semifinále tak Mäki završila svůj parádní rok. „Ale také hodně náročný,“ hned doplňuje. „Se školou to bylo hodně na hraně, tak jsem ráda, že to mám za sebou. Nikomu to nedoporučuju a znovu bych do toho nešla, protože se vypětí projevovalo i v tréninku,“ popisuje absolventka ČVUT.

Na pokračování na doktorandském studiu tak vůbec neměla myšlenky. „Ptali se mě na studijním, tak jsem říkala, jestli si dělají srandu,“ líčí. Teď se tak chvíli může soustředit jen na atletiku s výhledem na boj o olympijské Tokio. „Rozdíl v regeneraci je znát. Když odpočíváte a nesedíte u počítače, je to pak lepší druhý den na tréninku,“ postřehla.

Dlouhou pauzu od architektury ale neplánuje. „To by se projevilo v rýsování i znalostech,“ ví. Proto během roku plánuje rozesílat svůj životopis. „Mám ho zatím spíš nabitý závody než prací,“ pousměje se vítězka univerziády z roku 2015.

„Tohle je práce, která se dá dělat z domova, znám pár lidí, kteří mají architektonické studio a jsou nadšenci do běhání. Protože jinak když přijdu někam do práce a řeknu, že jedu v prosinci na měsíc trénovat do Afriky, tak mi rovnou řeknou nashle,“ ví Mäki.

Na přemýšlení o pracovních nabídkách má ale ještě dost času, ve čtvrtek v deset večer SELČ ji čeká semifinále světového šampionátu, o hodinu dříve se na start rozběhu mužské patnáctistovky postaví i její partner Filip Sasínek.