Článek
Jak jste s vaším vystoupením v Istanbulu spokojený?
S umístěním absolutně. Výkon byl hroznej, ale až na Eatona tady nikdo žádný super součet neudělal. Na stříbro stačilo 6070 bodů, to je strašně málo na mistrovství světa. Sice je olympijská sezóna a spousta lidí celou halu vynechávala, ale i tak je páté místo luxusní.
Pomyslel jste někdy během soutěže na medaili? Po prvním dnu jste na ni ztrácel 12 bodů.
Ani jednou. Byli lidi, co mi to říkali, i polský trenér se vsadil, že budu mít bronz, ale já o tom nepřemýšlel. Snažil jsem se jít svůj závod a sbírat zkušenosti.
Ani zpětně vás trochu nezamrzí, že jste se na stupně vítězů nedostal, když chybělo jen 91 bodů?
Časem mě to bude mrzet. Teď jsem rád, že jsem to zvládl.
Co za disciplíny se vám povedlo a co vás zklamalo?
Nevyzdvihl bych nic. Výška mě potěšila nejvíc, tu jsem vyhrál, ale jinak nic. A co mě zklamalo, je turecká organizace. Už od startů na šedesátku, kde byly slyšet dvojité zvuky, proto to tu hodně lidí pokazilo. I při tyčce to bylo něco hrozného, co předváděli. Bylo tam padesát lidí na jednu věc, ani nedokázali posunout stojany. Ale to je také zkušenost.
Cítil jste, že vám chyběly zkušenosti z velkých akcí?
Určitě. Je tu strašně moc věcí, které člověka rozptylují, když s tím nemá zkušenosti. Druhý den už byl také v mém podání v tomhle ohledu lepší.
Jak jste si užíval závodění po boku světového rekordmana Ashtona Eatona?
I to je zkušenost. Všímám si hodně věcí, co dělá, můžu se od něj naučit. Na začátku jsem se hned s Ashtonem domluvil, že jestli udělá svěťák, tak mi dá tričko. Tak se na něj docela těším.
Jak ta domluva vznikla?
Bavili jsme se o svěťáku, že by ho rád udělal. Tak jsem mu říkal: „Když ho uděláš, dáš mi tričko." Tak říkal, že jo. Je to strašně fajn kluk.
Sebere podle vás jednou i desetibojařský světový rekord Romanu Šebrlemu?
Myslím, že asi ne. Desetiboj je přece jen něco jiného. Ale nebylo by špatné, kdyby ho udělal a já mu ho pak zase sebral. (usmívá se)
