Článek
Ve čtvrtek slavíte své 27. narozeniny, tohle je příjemný start narozeninové party, co říkáte?
Beru to tak, doufám, že bude čas to všechno oslavit. Bylo příjemné si tu připít s kamarády, které jsem dlouho neviděla.
Bylo pro vás vyhlášení Sportovcem roku jako poslední z velkých anket příjemnou tečkou za životní sezónou?
Je to tak, hezky se tím ten rok završil. Teď už je přede mnou další rok, nebude příležitost se vracet k letošku.
Teď jste ještě na letošní úspěchy občas vzpomínala?
Občas ano. Když jsem už hodně unavená a nechce se mi na trénink, vzpomenu si, jak bylo příjemné, když jsem vyhrávala a řeknu si, že to musím zase odtrénovat, abych opět zažila ty skvělé pocity.
Martina Sáblíková si občas pouští záběry svých úspěšných závodů. Vy ne?
Občas si je pustím. Ale spíš to dělá můj přítel Honza, a když už si to pustí, tak se podívám taky. (úsměv) Třeba když má nějaký splín v práci, tak si vždycky jde udělat radost tím, že si pustí nějaký můj běh.
Na vyhlášení jste si užila světel reflektorů, uvítala jste klid na nedávném soustředění v Africe?
V Africe byl velký klid, bylo hezky jako vždycky. Nic jsem nemusela, jen jsem se soustředila na trénink, jedla a spala. Letos poprvé se mi ani moc nechtělo domů.
Soustředění vám ale trochu propršelo.
To je pravda, bylo zvláštní počasí. Některé dny opravdu celý den pršelo a museli jsme jít běhat v dešti, což nebylo úplně příjemné. A dvakrát jsme si dokonce přitápěli, protože bylo 15 stupňů, to se mi v prosinci v Africe nikdy nestalo. Ale odtrénovali jsme všechno.
V době vašeho pobytu v Jižní Africe zemřel bývalý prezident Nelson Mandela. Pocítili jste to nějak?
Byli jsme tam trochu izolovaní, jen jsme zaregistrovali, že měli dva dny státní svátek.
Myslíte smutek?
Oni to brali opravdu spíš jako mejdan. Byli jsme na stadiónu asi 60 kilometrů od Potchefstroomu a tam se chystala obrovská party s velkým stanem a mraky lidí.
Mohla by pro vás být příští sezóna snazší? Po olympiádě a mistrovství světa se poběží „jen" mistrovství Evropy, navíc vám odpadla zraněná soupeřka Shakesová-Draytonová.
Je to možné, na druhou stranu si myslím, že USA a Jamajka nemají velké závody, tak se budou snažit uspět v Diamantové lize. Pro mě tedy bude mnohem náročnější vítězit tam, než na samotném mistrovství Evropy. Bude to zvláštní rok bez olympiády a mistrovství světa.
Letos jste vyhrála třináct závodů, troufnete si příští rok na čtrnáct?
(úsměv) Když jsme dávali dohromady termínovku a počty závodů, tak to opravdu na čtrnáct vycházelo. Ale myslím, že jich tolik nedopadne, nevím, jak bych to zvládla.
Máte ještě doma místo na další trofeje, kterých jste letos posbírala spoustu?
Mám je v takové skříňce v obýváku. Některé leží na akvárku.
Takže když krmíte rybičky...
Pak musí všechny pryč.
To bude za chvíli pěkná dřina.
Už to tam nemůžou všechny být. Musíme najít nějaké místo.
Teď přes Vánoce si dopřejete volno od sportu?
Tak dva dny, 24. a 25. prosince. Pak už máme naplánované tréninky, není čas zahálet. Budeme mít asi volnější režim, ale trénovat budeme.
Doma v Česku?
Ano, a šestého ledna pojedeme na soustředění do Saské Kamenice, kde už budeme ladit směrem k hale.
Jaké máte plány v ní?
Určitě chci závodit, pokud zůstanu zdravá. Ale otázkou je, v jaké disciplíně. Možná nachystáme malé překvapení, ale mně se do toho moc nechce.
Můžete být konkrétnější? Pro čtvrtkařku překážkářku se nabízí osmistovka.
Neřeknu. (úsměv) Nejdřív to musíme vyzkoušet.
