Článek
Jste z konečného výsledku na čtvrtce překážek hodně mrzutá?
To zklamání je opravdu velké, ale na druhou stranu, kdyby mi někdo před rokem řekl, že budu sedmá ve finále mistrovství světa, tak mu neuvěřím.
Kdy jste zjistila, že na medailový útok vám nezbývá dost sil?
Asi tak 60 metrů před cílem. Za poslední překážkou jsem trošku zapadla, protože jsem byla od ní hodně daleko. Úplně jsem vytuhla a nemohla posledních 40 metrů běžet. Nezbylo mi na konci dost sil, chtěla jsem za zatáčkou zabrat, ale už nebylo z čeho.
Čím si to vysvětlujete? Po semifinále jste říkala, že jste síly ušetřila.
Tam se mi běželo dobře, ale asi musím naběhat víc než ostatní holky, ale to už fakt nevím, jak to mám udělat. Byl to třetí běh tady a ty síly už prostě nebyly.
Mohlo za to dusno panující v Tegu?
Počasí mi dobře nedělá, to je pravda. Spíš mi ale vadila dlouhá doba, kterou jsme tu musely trávit ve svolavatelně. Člověk tam čtyřicet minut leží a nic nedělá, to je hodně nepříjemné.
Napadá vás teď, kde jste ty síly tady v Tegu mohla ušetřit?
Udělala jsem všechno, co jsem mohla. Hodně jsem odpočívala, nevím, co udělat jinak.
Nakonec jste dobře odhadla, že výkon okolo 53,70 bude stačit na medaili. Ruska Anťjuchová má bronz za 53,85, což je rozhodně čas ve vašich silách…
Štve mě to, ale co nadělám. Budu zase trénovat, abych za rok na olympiádě byla ještě v lepší formě než tady.
Jak se vám pak podařilo takhle rychle se dát dohromady na štafetu?
Sama nevím. Na rozcvičce to byla tragédie, chodila jsem se svěšenou hlavou a myslela, že se nerozběhnu. Ale štafeta je něco jiného. Bylo dobře, že jsme se udržely v chumlu, tam se snáz vytáhnete. Kdyby to bylo rozházené, běží se hůř.
Brala jste své štafetové vystoupení jako odplatu za individuální závod?
To ne. Já těch sil opravdu neměla moc, tak jsem nečekala, že bych někoho rozsekala. Spíš jsem si říkala: Bojuj a předved, co v tobě zbylo.
Teď v sobě budete muset najít síly ještě na jednu finálovou čtvrtku...
Pět čtvrtek za týden, to jsem ještě neběžela.
