Článek
V Lausanne jste doběhla ve stejném čase jako třetí Američanka Ashley Spencerová, věděla jste po proběhnutí cílem, že jste ji porazila?
Pocitově trochu jo, měla jsem tušení, že jsem se předklonila dřív. Ale pak jsem viděla, že to bylo o tisíciny, takže to tak jasné nebylo (úsměv). Byla jsem samozřejmě ráda, že jsem to stihla.
Když jste se pak podívala na tabuli na svůj čas, byla jste překvapená, jak rychlá jste byla?
Výsledková tabule byla daleko, viděla jsem jen pořadí. Pak jsem v mixzóně dávala rozhovor a říkala, že vlastně ani neznám svůj čas. Když jsem se ho dozvěděla, měla jsem radost.
Opět jste soupeřky stahovala ve druhé polovině trati, taková je vaše taktika?
Potřebovala bych závody rozbíhat rychleji, jen mi to nějak zatím nejde. Mám pocit, že do páté překážky do toho nedávám moc úsilí a energie. Bylo by lepší začít rychleji, abych neměla na konci až tolik sil.
Podobně jste mluvila už na začátku sezony, ještě si pořád tolik nevěříte, abyste závod rozběhla rychleji?
Určitě ještě potřebuju víc závodů, dá se to posunout i tréninkem. Speciální vytrvalost mám dobrou, když dokážu oproti ostatním zrychlovat. Ještě se musíme víc zaměřit na rychlost. Protože jestli chci ještě lepší čas, musím rychleji začít, v konci už moc nestáhnu.
Zuzana Hejnová na mítinku atletické Diamantové ligy v Lausanne.
Před závodem jste prý ještě poměrně tvrdě trénovala v Sušici, takže když vyladíte na závod, věříte, že ještě nějakou desetinu uberete?
Vlastně celý týden jsem byla na svém HESU kempu v Sušici, kde jsem se věnovala dětem a do toho sama trénovala. Dana (trenérka Jandová) mě nešetřila, i proto jsem byla překvapená ze svého času v Lausanne. Věřím, že to bude ještě zajímavější, když si odpočinu.
Jak se vám líbilo v Lausanne? Stihla jste zajít třeba k Olympijskému muzeu se sochou Emila Zátopka?
Já už v Lausanne závodila asi počtvrté, takže jsem tam už byla. Teď jsem se prošla kolem jezera, zchladila nohy, dala kafe, prostě udělala pohodičku. I rozcvičit jsem se šla místo stadionu k jezeru, kde jsem načerpala energii.
Jste ráda, že opět objíždíte Diamantové ligy i s vaší dlouholetou kamarádkou, oštěpařkou Barborou Špotákovou?
Jsem moc ráda. Zvlášť, když se nám teď oběma dařilo. Jen jsme si posteskly, že dřív nás z Česka jezdilo víc, snad se brzo někdo z mladých přidá. Ale máme radost, že pořád držíme ten prapor, ještě musíme chvilku vydržet. (úsměv)
Většinou je na Diamantových ligách vaše disciplína hned na začátku programu, v Lausanne překážky pořadatelé kvůli domácí Lee Sprungerové zařadily až na půl desátou večer. Vyhovovalo vám to?
Nebyla jsem úplně šťastná, protože jsem ještě šla dopingovou zkoušku a zůstala tam úplně nejdýl… Mám radši, když si hned odběhnu překážky, pak se ještě podívám na závody a můžu na hotel. Ale jinak mi závodění pozdě večer nevadí, pro mě určitě lepší než třeba dopoledne.
Utvrzují vás vaše výkony v tom, že byste na mistrovství světa v Dauhá mohla zabojovat o medaili?
K němu vede ještě dlouhá cesta, kdy se může stát cokoliv. Musím být trpělivá, dobře trénovat, a hlavně vydržet zdravá. Ale věřím, že tam můžu holkám zatopit.
Věřila jste i vloni, kdy jste se trápila s bolestí nohy, že se k takovým časům vrátíte?
Já věděla, jak moc mě ta bolest omezovala, přesto jsem běhala okolo 56 sekund. Věřila jsem, že když mě nebude nic omezovat, takhle běžet dokážu. Spíš tam byly pochybnosti, jestli ještě dokážu běžet bez bolesti a zdraví mě pustí do takových výkonů. Proto se musím víc hlídat, regenerace je pomalejší, nemůžu trénovat jako ve dvaceti…
Na Diamantovou ligu do Osla vás pořadatelé překvapivě původně nepozvali, měla jste v Lausanne motivaci dokázat, že byste mezi pozvanými měla být?
Já jsem hlavně ráda, že už mám delší dobu potvrzené zbylé Diamantové ligy v Monaku a Londýně. Když jsem teď doběhla druhá, už si pořadatelé řeknou, že tam asi patřím. Tomu Oslu pořád moc nerozumím, ale už jsem to hodila za hlavu.
Jaký bude váš program po Londýně, kdy do finále Diamantové ligy v Curychu bude zbývat pět týdnů?
Na mistrovství republiky v Brně poběžím asi dvoustovku nebo hladkou čtvrtku, překážky mě nejspíš čekají na mistrovství Evropy družstev v Bydhošti, pak už to budou necelé tři týdny do finále Diamantovky. Ale po mistrovství republiky bych si chtěla dopřát kratší volno, ne úplně ležet, ale jen si občas zaklusat. Možná bych na pět dnů vyrazila někam k moři, odpočinout si do jiného prostředí, ještě to musím s trenérkou doladit.
