Článek
Těší vás víc zlato, nebo bodový zápis do historie?
Spíš si vážím víc toho, že jsem mezi juniory čtvrtý v historii na světě. Věřím, že jinde bych zvládl závěrečnou patnáctistovku ještě rychleji a udělal třeba 8250 bodů, ale nadmořská výška přes 1600 metrů v Nairobi nás stála hodně kyslíku.
Dokonale jste si spravil chuť po letošním juniorském mistrovství Evropy v Tallinnu, kde vás potkala nepříliš obvyklá diskvalifikace na čtvrtce.
Tam jsem byl připravený ještě líp, kdybych nešlápl na lajnu, bylo i na vyšší součet. Asi den dva jsem byl skleslý, pak jsme s trenérem vyrazili na soustředění směrem k mistrovství světa, kde už jsem tu formu prodal.
Čeští medailisté z juniorského mistrovství světa v Nairobi, zleva zlatý desetibojař František Doubek, bronzová chodkyně Eliška Martínková a zlatý kladivář Jan Doležálek.
Máte český dorostenecký i juniorský rekord. Ten mezi dospělými bude větší výzva…
Těch 9026 bodů Romana Šebrleho je neskutečných, já udělám všechno pro to, abych se k nim co nejvíc přiblížil. Dokonce mi po závodě psal, čehož si moc vážím, chci jít v jeho stopách.
Oba jste začínali s fotbalem, on v Rychnově nad Kněžnou, vy v Nové Pace.
Při fotbale jsem se ale zranil, tak jsem se začal věnovat atletice. Rok v Nové Pace, kde jsem házel jen oštěpem. Pak jsem chtěl přejít na gymnázium do Jilemnice, kde jsem potkal svého trenéra Miroslava Ruckého, který trénuje víceboje. Postupně jsem se k nim dostal a jsem rád, protože desetiboj je královská disciplína a je pro mě čest v něm reprezentovat Českou republiku, která má takovou tradici.
Jaké máte další plány? Chodí vám nabídky z amerických univerzit…
To je pravda. Teď jdu do čtvrťáku, protože jsem si ročník rozložil a vyplatilo se mi to. Na rozhodování mám tak půl roku, teď vážně nedokážu říct.
