Článek
Finále mužské stovky na MS v Londýně
Co se vám honilo po závodě hlavou?
Je to můj první bronz, jsem trochu zklamaný, i když jsem dal do závodu všechno. Ale zároveň jsem šťastný, co všechno jsem dokázal.
Rozhodovalo se finále už na startu?
Už po semifinále, které jsem běžel s Colemanem, jsem věděl, že když mi nevyjde start, budu mít problémy. Když jsem po závodě šel do mixzóny a viděl, že jsem měl reakci 0,183, jen jsem si řekl: Cože? Coleman měl 0,123... Snažil jsem se ještě vrátit do závodu, ale nestačilo to. Ale kdybych necítil, že tu můžu vyhrál, nebyl bych tady. Měl jsem dobrou formu a nebýt pokaženého startu, tak bych vyhrál.
Věděl jste, jak si v průběhu závodu stojíte?
Viděl jsem vedle sebe Colemana, jak se k němu blížím, ale až pak jsem se ohlédl a všiml si, že tam je i Justin.
Po rozběhu jste si stěžoval na startovní bloky.
Nejsou nejpohodlnější, ale nerad si stěžuju na vybavení. Musíte si holt zvyknout na to, co máte k dispozici.
Co jste si řekli s vítězným Justinem Gatlinem?
Jen jsem mu pogratuloval a řekl, že si vítězství zasloužil. Dobře se připravil a byl prostě lepší.
Jistě jste vnímal, jak negativní reakce vzbudil u publika kvůli svým dopingovým prohřeškům.
Muselo to pro něj být těžké, ale dokázal se přes to přenést a vyhrál. Myslím, že by ho lidé měli brát jako závodníka.
Ozývají se hlasy, že jeho vítězství je neštěstím pro atletiku.
Justin si odpykal své, může tu závodit, tak je to v pořádku. Respektoval jsem ho jako závodníka, tvrdě dřel, je jeden z nejlepších. Dokázal se vrátit a vedl si skvěle, koukám na něj jako na každého jiného soupeře.
Odcházíte smutný?
Je těžké být smutný po tom množství energie, co mi tu diváci dali. Slyšel jsem je, jak křičeli, když už jsem byl v mixzóně. Moc si toho vážím.
Utrpěl porážkou v posledním závodě váš odkaz?
Myslím, že jsem dokázal světu, že jsem jeden z nejlepších, na tom jeden závod nic nezmění. Věřím, že jsem pro atletiku udělal maximum, co šlo. Ale je na vás (novinářích) a lidech, jaký jsem tu zanechal odkaz, já svoji práci na dráze odvedl.
Nezalitoval jste trochu, že jste neskončil na vrcholu už po olympiádě v Riu?
Ne. Věděl jsem, že ať se stane cokoliv, chci závodit pro fanoušky. Tvrdě jsem makal a mám dobrý pocit, že jsem dal do své poslední sezóny vše.
Ani k dalšímu pokračování kariéry vás porážka nezviklá?
Nic se nemění. Prohrál jsem tu s kvalitnímu soupeři, Coleman je talent, ničeho nelituju. Byl jsem rozhodnutý, že skončím, ať vyhraju, nebo prohraju.
Neměl byste na dvoustovce větší šance?
To by bylo ještě horší. Nejsem ve formě, abych zvládl dvoustovku, posledních padesát metrů by bylo špatných. Trénoval jsem jen na stovku, navíc letošní rok byl nahoru dolů, ztratil jsem přítele (tragicky zesnulého bývalého výškaře Germainea Masona)…
Předseda IAAF Sebastian Coe prohlásil, že jste pro atletiku něco jako Mohammed Ali pro box.
To je samozřejmě příjemné. Vždycky jsem chtěl být mezi nejlepšími, ke kterým jsem odmala vzhlížel.
Co vám bude z atletiky nejvíc chybět?
Fanoušci, jednoznačně. Ta energie, kterou mi předávali.
Může po vás přijít další Usain Bolt?
Nemyslím si to, jsem specifická osobnost. Za ty roky jsem ukázal, že jsem výjimečný, dělám věci jinak než ostatní. Další Usain Bolt nebude.
Co stříbrný medailista Christian Coleman?
Je mladý a hodně talentovaný. Když zapracuje ještě na detailech, může být hodně dobrý.
Jak těžký pro vás bude po konci kariéry návrat do normálního života?
Těším se. Ano, sport mi bude chybět, ale nečeká mě žádný trénink, budu si dělat, co chci, cestovat, kam chci. Nevím, jakým směrem se vydám, ale bude to něco zajímavého.
