Hlavní obsah

Fialový kotník, horečka, zimnice. Hnusný zánět, popisoval Staněk šlamastyku

Až do konce června netrpělivě čekal český koulařský rekordman Tomáš Staněk na svůj vstup do sezony. S kotníkem si „užil“ dost trápení, a i když ho ještě nemůže využívat naplno, na mistrovství republiky v Hodoníně vyhrál kvalitním výkonem 20,76 m. Přesto zvažuje, že světový šampionát v americkém Eugene vynechá.

Foto: Patrik Uhlíř, ČTK

Koulař Tomáš Staněk na mistrovství republiky v Hodoníně.

Článek

Jaký pro vás byl návrat k závodění?

Na ploše vypadal jednoduše a krásně, ale zákulisí bylo strašné. Měl jsem v té noze opravdu hnusný zánět, nevědělo se, jestli nebudu muset na kapačky. Naštěstí zabrala antibiotika, která jsem minulý týden vysadil. Čekal jsem, až mi klesne zánět v těle, abych mohl začít trénovat. Před republikou jsem házel třikrát s tím, že se ani nerozběhnu. Jsem hrozně šťastnej za ty metry.

To je povzbuzení do další části sezony?

Kotník drží, bohužel jsem musel hlavu přidržet, protože chcete házet dál, ale nemůžu do toho jít pořád naplno, protože se z té nohy ještě nezvednu. Jsem rád, že se vracím ke skvělé formě, kterou jsem měl po soustředění v Africe, než jsem se zranil a všechno šlo vniveč. Ale z místa jsem tady poslal kouli k osmnácti metrům, takže to vypadá, že všechno jde dobrým směrem. Bude to chtít o kotník pečovat, abych to neuspěchal.

Čím vším si tedy váš kotník prošel?

Začalo to tak, že jsem hodil daleko na tréninku a říkal si, že by to chtělo manažerům ukázat, že jsem ve formě. Ale vypadla mi koule od krku, dupnul jsem na nohu plnou vahou a natrhl si vaz na vnitřní straně kotníku. Přišel nějaký opich, už jsem obstojně chodil, nelimitovalo mě to. Pak přišel druhý opich, finální na doléčení. Ale tím, jak jsem dával nějaký zábaly, kůže byla asi nacucaná mastičkama, bohužel se něco zaneslo dovnitř. Dostal jsem flegmonu, celý kotník byl červeno-fialový, měl jsem devětatřicítky teploty, zimnici. Antibiotika naštěstí zabrala, že jsem nemusel do nemocnice na kapačky. Ale zánětlivý markery v krvi jsem měl šílený. Dostal jsem berle. Na začátek sezony nemůžete chtít víc…

Poĺetíte na mistrovství světa do Eugene?

Ještě jsem to s trenérem neřešil. Když chodím na překážkách, je to pořád opatrný. Cítím, že je kotník tak ze šedesáti procent v pořádku, takže mě čeká ještě hodně práce. Opravdu to nechci uspěchat. Jsem rád, že je ta mistrovství Evropy později a je tam dost času. Ale nechci ten svět úplně zavrhovat.

Co by se muselo stát, abyste na mistrovství světa letěl? Dlouhé vrhy na tréninku?

Ono to lítat daleko bude, ale potřebuju vědět, že pokus můžu naplno rozjet. A viděli jste výsledky amerických mistráků (Crouser 23,12 m, Kovacs 22,87 m). Sice se v Evropě nehází tolik jako poslední roky, nicméně aby tam mělo smysl jet, musel bych házet ke 22 metrům. Musel by někdo mávnout kouzelným proutkem. Sice se kotník zlepšuje každým dnem, ale rekonvalescence je dlouhá, po cestě domů mě bude stejně bolet. Chce to čas a bohužel jsem se doslechl, že kdyby se tenhle vaz přetrhl, je to na operaci, což by bylo hodně špatný. Radši mu chci dát čas, abych mohl házet v plné formě a nemusel na kotník myslet.

Ulehčuje vám rozhodování, že letos se koná vedle mistrovství světa i evropský šampionát?

V tom je to určitě lepší. Jsem radši, že Evropa je druhá, mám víc času, je to blíž, v našich podmínkách, žádný posun, nemusím tam letět hodně dlouho dopředu. Samozřejmě o konkurenci se nemusíme bavit, když se na americkém šampionátu hází kolem světového rekordu, tak musíte být v extrémní formě, aby se tam dalo soutěžit. Čtvrtý na světě jsem už byl, na Evropě taky, ale při aktuální formě ostatních aktérů musím být realista a jednodušší snad bude Evropa. Ale může se stát, že nahází 22 metrů Poláci, Mihaljevič a další, lidí je tam spousta.

Kam vám létala koule na tréninku před zraněním?

Házíme před závodem koulí, co váží 6,9 kilogramu (normální 7,26 kg), tak jsem dal 21,95. A dva tréninky před tím sedmiapůlkilovou 21,40, což byl osobák asi o 40 centimetrů. Bylo to dobře nachystané…