Článek
"Dvakrát mě málem dostali. Říkal jsem si, že nesmím upadnout. Přece všechna ta dřina nebude nanic," prohlásil v cíli. Keňané se snažili jeho zlatou éru ukončit všemi způsoby. V průběhu závodu několika trháky, při nichž vzorně spolupracovali s Uganďany, v závěrečném kole pak útoky přímo na tělo.
Zvláště Paul Tanui se asi těžko smiřoval s tím, že by ho měl Farah připravit o zlato stejně jako loni v Riu de Janeiru. Nejprve zasáhl jeho patu, pak ho dokonce loktem poslal ven z dráhy, ale Brit to ustál a znovu předvedl zdrcující finiš. Soupeře z úmyslu neobviňoval. "Mám dlouhé kroky, a tak mě trefil," řekl bez emocí.
I s dvojí ztrátou rytmu zvládl poslední kolo 55,63 s a výsledný čas 26:49,51 je daleko nejlepší ze všech pěti jeho zlatých desítek na světových šampionátech a olympijských hrách, kde se běhá víc takticky než při útocích na rekordy. Za svým osobním rekordem z roku 2011 z Eugene zůstal jen necelé tři sekundy.
Britské publikum si nemohlo přát lepší start šampionátu. Farah ho dokázal přivést do varu hned v úvodu, kdy se schválně pohyboval téměř na konci startovního pole a gesty vyzýval diváky, aby přidali na hlasitosti. "Chtěl jsem si jen trochu hrát," usmíval se po závodě navzdory krvavým šrámům na nohách.
Ani ty prý jeho cestu za dalším zlatem v běhu na 5000 metrů nijak nezpomalí. "Půjdu se podívat za doktorem. Myslím, že to pár stehů spraví," prohlásil vítěz. Příští sobotu ho v Londýně čeká poslední velký závod na dráze. Pak už se čtyřiatřicetiletý rodák ze Somálska bude věnovat maratonu.
