Článek
„To jsem podle mě přehnal, pak jsem byl vyřízený. Jsem si tam sedl a musel si dát delší pauzu, abych to rozdýchal,“ smál se plzeňský výškař. „Ale to jsou emoce, těm neporučíte,“ hlásil.
Štefela je emotivním typem skokana. A k radosti měl ve Zlíně důvod. Sice už 230 překonával během halové sezony, ale v přípravě na léto se zranil. Přesto si své venkovní maximum svěřenec Jaroslava Báby během závodů pod otevřeným nebem letos posunul o osm centimetrů.
„Potěšilo mě, že jsem tu navázal na halovou sezonu. A že jsem zpátky,“ mnul si ruce. Na mistrovství Evropy v Římě skončil pátý, ale nebyl nadšený. Při show domácí hvězdy Gianmarka Tamberiho se chtěl pohybovat na vyšších výškách, než bylo zdolaných 226 cm. A takový má plán i směrem k olympiádě v Paříži, své první.
„Chci se probojovat do finále, kde to bude o něco těžší než na evropských šampionátech. Na olympiádu se všichni chystají čtyři roky, tam to bude fakt boj. A v něm nechci chybět,“ ujišťuje Štefela, jenž se do Paříže nominuje na základě svého postavení v rankingu.
Ve Zlíně se pokoušel i o výšku 233 cm, která by mu dala definitivní jistotu, ale zatím odolala. „Už jsem moc chtěl. Měl jsem v hlavě, že to je olympijský limit, a hrozně do toho řezal, nebyl jsem uvolněný. A to je u nás hodně důležité,“ uvědomoval si.
Teď vyrazí na závěrečné předolympijské soustředění do Jeseníků, v plánu má zřejmě dva závody a pak už dosavadní vrchol kariéry. Evropský šampion do 23 let už několikrát dokázal, že velké závody umí… „Když přijedu na velkou soutěž, nešetřím se a nechám tam všechno, i kdybych tam měl nechat nohy,“ popisuje svoji atletickou filosofii.
