Hlavní obsah

Elitní česká oštěpařka ukončila kariéru. Teď poznává jiný stres

Startovala na olympiádě, ve finále mistrovství světa, byla sedmá v Evropě. Žádný další úspěch už ale oštěpařka Irena Gillarová nepřidá, ve 32 letech ohlásila svěřenkyně Jana Železného konec kariéry.

Foto: Vlastimil Vacek, Sport.cz

Oštěpařka Irena Gillarová během atletického mítinku Zlatá tretra 2023

Článek

Memoriál Josefa Odložila vloni v červnu zůstane jejím posledním závodem, k dalším už ji zdraví nepustilo. „Teď se moc těším na operaci ramene. Tenhle problém řeším už čtyři roky a nyní můžu na zákrok bez stresu, že nestihnu další sezonu,“ přiznala na webu atletika.cz, kde své rozhodnutí oznámila.

Gillarová pod rodným jménem Šedivá vstoupila do velké atletiky už před 16 lety na dorosteneckém mistrovství světa, kdy byla atletka z Berouna ještě univerzálkou kombinující vrhy s během. Ale olympiáda v Pekingu a zlatý hod Barbory Špotákové napověděly o jejím dalším směřování.

„Bára pro mě byla obrovským vzorem. Po olympiádě v Pekingu jsem měla všude po pokoji její plakáty. Můj tehdejší trenér Martin Prouza jí napsal dopis, že má svěřenkyni, která ji žere, a na základě tohoto dopisu nás pan Černý kontaktoval, ať k nim jdu trénovat,“ popisovala, jak se přesunula na Duklu k Rudolfu Černému.

Z Prahy pak po výkonnostní stagnaci vyrazila na americkou univerzitu Virginia Tech, kde získala vzdělání i dva tituly v prestižní soutěži NCAA. „Svým způsobem mi Amerika zachránila kariéru,“ přiznávala s odstupem. Po návratu oslovila další oštěpařskou legendu Jana Železného, který ji dříve přislíbil trenérskou pomoc. A svůj slib splnil.

„Než přišla zranění, byly to skvělé roky,“ říká o období, kdy si osobní rekord posunula až na 61,32 m a nominovala se na tokijskou olympiádu, byť už tehdy se zranění hodně ozývala.

V závěru kariéry díky svým zkušenostem pomáhala českým sportovcům připravit se na studium na amerických univerzitách, zároveň se vždy angažovala v humanitárních projektech zaměřených zejména na děti.

Nyní pracuje pro zdravotně-humanitární program Medevac zaměřený na lékařskou péči zranitelným skupinám obyvatel. A tak cestuje a pomáhá v Pobřeží slonoviny či Senegalu.

„Jezdíme hlavně do malých vesniček, kde snad v životě neviděli Evropana. Většinu času trávíme v nemocnici a na sálech nebo jednáme s místními funkcionáři. Když vidíte, jak těžký život ti lidé mají, není to jednoduché, ale atletika mi dala hodně síly, abych se z toho nesesypala. Je to také stres, ale jiný,“ srovnává s atletickou kariérou.

Související témata: