Článek
Jak se skáče s polámanými kostmi v ruce?
Zvláštně. Myslel jsem na to, abych si s ní nebouchl a nepokazil si to ještě víc. Možná to nakonec bylo plus…
Když rentgen odhalil fraktury, napadlo vás, že s tím půjde závodit?
Já měl v hlavě, že bych závodit chtěl. Ale do soboty jsem nevěděl, jestli to půjde. Čekal jsem na rozcvičku a kdyby to bolelo, nezávodil bych. Asi by nebylo dobré si to ještě zhoršit.
Dával jste si pozor při dopadech?
Dopadal jsem úplně jinak, musím se na to podívat ještě na videu. Normálně dopadám přes pravou stranu, teď jsem dopadal na zadek a pak se nějak zvedal. Ale ruku jsem necítil, tak snad to vydrží a nepřijde večer k sobě.
Na to je předvedených 787 centimetrů velice slušný výkon…
Na to, jaké jsem měl od začátku sezony patálie, je to zázračný výkon. Už těch 772 centimetrů, co jsem měl skočeno předtím, jsme nevěřili, že zvládnu.
V přípravě vás zabrzdil problém s plotýnkou.
Snažili jsem se to zacvičit, pak se to zase vrátilo. Nějaké dva měsíce tréninku chybějí…
Ze žebříčku byste se mezi nominované na halové mistrovství Evropy měl v pohodě vejít, ale český potvrzovací limit byl 790 cm. Bavil jste se se šéftrenérem Pavlem Slukou, jestli byste do Istanbulu mohl odcestovat na divokou kartu?
Bavili jsme se o tom, že se karta navrhne a uvidíme, jestli bude schválena. Byl bych samozřejmě rád, protože jak je vidět, ani ruka mě nezastaví a forma graduje. Kdybych se ještě kousek zlepšil, klidně může být medaile za 795…
Co jste říkal na výkon stříbrného Petra Meindlschmida? V sedmnácti letech skočil 765 centimetrů…
Je to super. Je o třináct let mladší, to jsem skoro začínal s atletikou, když se narodil. Je to úsměvné, ale jsem rád, že se tu zase někdo ukazuje, a doufám, že mu to vydrží. Občas se někdo takhle ukázal, vydržel rok dva a pak výkonnostně spadl nebo úplně skončil. Doufám, že se zase vrátíme do éry, kdy tu byl Roman Novotný, Štěpán Wagner, Milan Pírek a skákali jsme čtyři. Teď přijdu, skočím a vyhraju, i když to zná blbě…
