Článek
Chořov (od našeho zpravodaje) ‑ Po loňském semifinále evropského šampionátu má blonďatá překážkářka velmi nadějně našlápnuto ke startu na letošním mistrovství světa v Budapešti.
Krátce po doběhu jste prohodila pár slov s vaším koučem Jindřichem Šimánkem. Pochválil vás?
Říkal, že to bylo dobré, jen první překážka, že byla nějaká divná. To je pravda, protože jsem měla vnitřní dráhu a viděla na všechny a jak jsem soutěživý typ, chci se porovnávat se soupeřkami nesmyslně hned na první překážce, tak závod většinou rozběhnu takhle. Málem mi vyšla první překážka na druhou nohu, ale jinak byl spokojený. Také jsem mu říkala, že jsem vytuhla asi jako nikdy v životě, že neslyším ani na jedno ucho a točí se mi hlava. A on: „Jo, já to viděl už na třístovce.“ Zná mě možná líp než kdokoliv jiný a hned to viděl jako já.
I přes tyto drobné nedostatky jste zaběhla nejrychlejší čtvrtku překážek v životě.
To je rozhodně fajn. Ještě v poslední mezeře bylo o krok víc, než bych si přála, ale rytmus a technika byly lepší, než bývaly. Je to rozhodně fajn.
Vnímala jste před startem i to, že jde o týmovou soutěž a každý bod je třeba k záchraně?
V blocích jsem si jen říkala, ať zvládnu start a výběh, protože, jak jste si asi všimli, jsou tady starty poněkud divoké, startér nechává závodníky extrémně dlouho v blocích. A v cíli jsem samozřejmě doufala v co nejlepší umístění pro tým.
Hřálo vás, že jste se dokázala držet i s papírově kvalitnějšími soupeřkami?
Určitě. Holky tady beru dlouhodobě jako kvalitní soupeřky a mám radost, že jsem za nimi neplápolala někde v závětří, ale byla s nimi po boku.
Nikoleta Jíchová při mistrovství Evropy družstev v Chořově.
Čtvrtku překážek běháte šestým rokem. Každou sezonu jste se zatím výrazně posunula, i letos už jste udělala další krůček vpřed. V čem jste se zlepšila od loňska?
Jsem za ten pokrok strašně vděčná. Zároveň je takový postupný a poctivý, nejsou to žádné ulítnuté časy, ale stabilně běhám pod 56 sekund, pak už vždycky záleží na konkrétním závodě a podmínkách, jestli je z toho 55,70, 55,50 nebo věřím i lepší čas. Mám velkou radost ze sebe i trénování a že se ta dřina vyplácí.
Vloni v Mnichově jste říkala, že jste slabá jako moucha. Zesílila jste?
Ano, ano! Tipněte si, jaký mám teď osobák na přemístění.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Povězte.
68 kilo! Což na holku, která váží tak 54, je docela dobrý. Vloni jsem měla tuším 60, opravdu jsem se v síle posunula a je to znát i v odrazové síle do překážek.
Baví vás posilovna?
Mě baví každý trénink. Hecujeme se s ostatními ve skupině, tak to šlo hladce.
V čem jste se ještě zlepšila?
Trochu ve vytrvalosti, třeba na pětistovkách, i když jsem nikdy nebyla zvlášť běhavá. Asi i na rychlosti, zajímalo by mě, za kolik bych teď zaběhla dvoustovku nebo stovku, ale sezona není nafukovací, abych zvládla všechno, i když dlouhá je. Ale postupně se myslím lepším ve všem.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Váš přítel Martin založil i skupinu, v níž novinářům zprostředkovává vaše dojmy po závodech. Také na své prezentaci se tedy snažíte pracovat?
Já určitě a Martin ještě víc. Tím, že žil pár let po boku mistryně světa (Zuzany Hejnové), tak trošku věděl, jak tyhle věci fungují. Já jsem tady samozřejmě od běhání, tak nechávám tyhle věci jemu a mám velkou radost, jak mi pomáhá.
Co vás čeká teď?
Zlatá tretra, pak trochu přitrénujeme, odjedu na soustředění, dám si krátkou pauzu a budu se chystat na druhou půlku sezony, kdy bych si chtěla zaběhnout ještě před mistrovstvím republiky nějakou hladkou čtvrtku a třeba si zlepšit osobní rekord. Pak domácí šampionát v Táboře a případně i mistrovství světa.
Vloni vám těsně uniklo, letos jste ve světovém rankingu na vcelku komfortní pozici.
Ano, ale je to ranking a nemůžete říct nic na sto procent. Ale věřím, že by to mělo klapnout.
