Článek
V minulosti jste v jamajském kvartetu běhával třetí úsek, proč ta změna?
Měl jsem potíže s achilovkou, tak jsme se dohodli, že pro mě bude jednodušší běžet cílovou rovinku a ne zatáčku.
Napadlo vás, že i bez Asafy Powella v sestavě dokážete zlomit světový rekord?
Už v týdnu jsem se s ostatními bavil o tom, jaké to bylo v Pekingu. Řekli jsme si, že musíme být hodně opatrní na předávkách, ale když jsem viděl kluky, jak makali, tak už jsem jen běžel, co to šlo, a díval se na časomíru.
Světovému rekordu jste se přiblížil i na dvoustovce. Nemrzí vás, že jste na něj nedosáhl?
Nejsem v ideální kondici, tak jsem ho ani nečekal. Nebyl jsem od něj tak daleko, ale pro mě je takový čas skvělý. Možná by to bylo ještě lepší ve vnější dráze, v trojce to byl nezvyk.
Můžete se ještě vrátit k tomu, co se stalo při stovce?
Pracoval jsem na svých startech celou sezónu. V rozběhu byl perfektní, v semifinále OK. Ale ve finále jsem dostal lekci, teď už vím, že musím vyběhnout až po výstřelu. (úsměv)
Objevily se spekulace, že jste zareagoval na pohyb Yohana Blakea ve vedlejší dráze?
Ne, beru to na sebe. A jestli si někdo zasloužil titul, byl to Yohan.
Běžel byste rychleji než on?
Myslím, že bych měl na čas mezi 9,60 a 9,70. Ale vedle mě by i Yohan určitě běžel rychleji.
Budete teď před startem koncentrovanější a uberete na četnosti svých vtípků?
To ne, tohle šaškování je součástí mé osobnosti. Prostě improvizuju, nikdy to není nic plánovaného. To by ani nebyla legrace.
Kim Collins tu získal dvě medaile v 35 letech. Vydržíte také tak dlouho?
Když jsem ho tu viděl, říkal jsem mu: „Zase ty?“ Je to skvělý kamarád. Já nevím, jak dlouho vydržím běhat, ale doufám, že aspoň do třiceti let.
