Článek
MNICHOV (od našeho zpravodaje) – Z nominovaného českého tria zůstal v Mnichově jako poslední Mohykán ten nejzkušenější. Ondřeje Kopeckého nepustil do soutěže zraněný sval, Jiří Sýkora odstoupil po kouli. Jen Helcelet si tak vychutnal úchvatnou atmosféru na Olympijském stadionu až do konce.
Cítil jste se tu na vyšší součet?
Cílil jsem určitě na víc, ale disk a tyčka mě zradily jako minulý rok v Tokiu, přesně jako přes kopírák. Měl jsem v tyči skočit 480, spíš 490. A na nějaký lepší výsledek to bez pěti metrů nejde.
Další disciplíny vás potěšily?
S ohledem na hloupé zranění v přípravě je 8000 bodů dobrých, ale chtěl jsem prostě víc. A atmosféra skvělá, ta mi maximálně vynahradila Tokio. Zažít tu parádní kulisu a loučení Abeleho nebo vítězství Kaula bylo skvělé.
Bývalý mistr Evropy Abele své čestné kolečko před 50 000 diváky dojetím proslzel…
Ta rozlučka byla dokonalá, takhle bych chtěl taky jednou končit. (úsměv)
Švýcar Ehammer měl během soutěže hlavně díky skokům obrovský náskok, napadlo vás, že ještě může podlehnout domácímu Kaulovi?
Mě hlavně překvapil, jakou má formu. Nevím, jak se připravoval, na mistrovství světa šel dálku, ale kluci říkali, že trénoval na víceboj a z toho tréninku skákal dálku (na MS získal bronz – pozn. red.)
Ještě plánujete letos závodit?
Uvidím, jak se budu cítit ve středu, při tyčce jsem byl hodně bolavý a nebyl si úplně jistý, jestli zvládnu deset disciplín. Při prvním pokusu mě hodně zabolelo v zádech, to jsem se lekl, že bude konečná, naštěstí jsem to rozhýbal a Jirka Kmínek mi pomohl se dát do kupy, že jsem dokončil. Ale kdybych byl v pohodě, jel bych ještě do Talence.
