Článek
Její počínání na červenorůžové dráze stadionu Chalífa bylo ohromující. Vždyť při triumfu na desítce předvedla poslední patnáctistovku pod čtyři minuty, což i v samostatném závodě zvládlo za celý letošní rok jen třináct žen na světě.
I na patnáctistovce se její soupeřky mohly přetrhnout, zlepšovaly si osobní i národní rekordy, ale stejně byly v posledním kole za komparz Hassanové, která se zařadila evropským rekordem 3:51,95 na šesté místo historie za světovou rekordmanku Genzebe Dibabaovou a kvarteto Číňanek z často zpochybňované éry trenéra Ma Junrena.
Jenže s nedůvěrou se potýká i Hassanová. „Nad jejím vítězstvím je po těch posledních zprávách mrak,“ prohodila Britka Laura Muirová, v cíli patnáctistiovky pátá.
Na vině je zapojení Hassanové do Oregon Project trenéra Alberta Salazara, který za napomáhání k dopingu vyfasoval během šampionátu v Dauhá čtyřletý trest. Management Nizozemky okamžitě rozeslal prohlášení.
„O probíhajícím vyšetřování jsem věděla, když jsem nastoupila do Oregon Project, bylo zaměřeno na období, kdy jsem v něm ještě nebyla,“ uvedla rodačka z Etiopie. Nabízí se otázka, proč tedy do úspěšné skupiny Salazara šla, když o podezření z nekalostí věděla.
Ať mě testují každý den
Ještě po desítce plánovala, že se poradí se Salazarem o tom, zda si jako druhou trať vybere 1500, nebo 5000 m. Americkému kouči ale byla po vynesení trestu odebrána akreditace v Dauhá. „Jestli chtějí, ať mě testují každý den. Jsem čistá a vždy jsem byla,“ ohradila se Hassanová, která letos zaběhla evropské rekordy na 1500 i 5000 metrů a světový na míli.
A to vloni vylepšila kontinentální maximum i v půlmaratonu. „Je pár běžkyň, kterým stačí nějak trénovat a pak z toho zvládnou cokoliv. To, že obvinili jejího trenéra, neznamená, že to souvisí i s ní. Ona běhala dobře ještě, než byla u Salazara,“ připomíná česká semifinalistka MS Kristiina Mäki.
