Článek
Budapešť (od našeho zpravodaje) ‑ Poprvé novinky v pravidlech využili v památném závodě v olympijském Tokiu výškaři Gianmarco Tamberi z Itálie a Mutaz Isa Baršim z Kataru. Když měli shodný zápis, po krátké debatě u rozhodčích šli slavit oba.
Středeční budapešťský večer nabídl stejný obrázek. Kennedyová a Moonová obě zdolaly 490 cm na třetí pokus, o pět centimetrů výše už neuspěla ani jedna. V zápise měly i shodný počet křížků značících nezdařené pokusy na nižších výškách.
Mohly si zvolit rozeskakování, tedy čtvrtý pokus na 495 a pak vždy pokud obě uspějí, posunou se o výšku nahoru, pokud neuspějí, tak dolů. Až v momentě, kdy jedna skočí, a druhá ne, je jasno o vítězce. Jenže nyní pravidla umožňují i tento „rozstřel“ vynechat.
Moonová se po třetím neúspěšném skoku na 495 cm nejprve podívala na rozhodčího. „Říkal, že dojde na rozeskakování, tak jsem usoudila, že Nina chce skákat,“ líčila. Jenže Australanka se na soupeřku podívala: „Hele, a nechceme se podělit?“
Američanka přikývla a obě mistryně světa se objaly. I organizátoři měli hned na ploše připraveny dvě zlaté medaile. „Myslím, že jsme obě už byly unavené. Je to vtipné, až do olympiády mě nenapadlo, že je možné se o zlato dělit. Ani teď jsem nevěděla, co v ten moment dělat,“ přiznávala obhájkyně zlata Moonová.
Ohlasy na využívané pravidlo se ale liší. Podle jedněch je krásným momentem sportovního přátelství a spravedlivým rozuzlením v momentě, kdy soupeři ve výšce či tyči předvedou naprosto shodné výkony, a i pro diváky je to atraktivnější než rozhodovat o zlatu třeba o dvacet centimetrů níže.
Další namítají, že podstatou sportu je najít toho nejlepšího a v jiných odvětvích se také hledají cesty, jak určit vítěze. Každopádně je pravděpodobné, že k podobné plichtě šampionů nedošlo na vrcholné atletické akci naposledy.
