Článek
Jako by byl tyčkařský sektor na Londýnském stadiónu pro českou výpravu zakletý. V pátek z něj se sklopenou hlavou odcházelo kompletní trio žen Romana Maláčová, Jiřina Ptáčníková a Amálie Švábíková, v neděli se přidali i Michal Balner a Jan Kudlička. V jeho případě šlo jasně o největší překvapení, vždyť loni na hrách v Riu skončil těsně pod stupni vítězů.
„Já si vůbec nepřipouštěl, že bych do finále nepostoupil,“ přiznával. „Nikdy jsem kvalifikace nezvládal úplně hladce, většinou nějaká komplikace přišla. Ale skočil jsem to třetím pokusem,“ vybavoval si povedenější boje o finále.
Stejně jako na většině letošních svých závodů se pral s větrem. A poradil si s ním hůře než soupeři. „Ani jeden skok nebyl podařený, spíš to byl boj o život,“ ušklíbl se nad svými nevyvedenými pokusy na 560 cm.
Chystá další šnůru
V 29 letech má za sebou tři olympijská finále, tři na mistrovství světa a čtyři na evropských šampionátech. „Měl jsem hezkou finálovou šňůru. Doufám, že za tím udělám čáru a nebude teď série finálová, ale medailová. Jsem připraven udělat nějaké razantnější změny,“ uvedl.
Letos má i vinou větrných podmínek zapsaný nejlepší výkon 572 cm, jedenáct centimetrů za svým českým rekordem. „Je dobře, že jsem si letos trošku nabil hubu, byť myslím, že na začátku sezóny jsem měl životní formu,“ říká.
Co tedy změní? Způsob tréninku, či dokonce kouče? „To zase ne,“ zakroutí hlavou. „Ale půjdu do sebe. Možná to vypadá dobře, že jsem postupoval do finále a občas udělal nějakou medaili. Ale vnitřně mě to neuspokojovalo, myslím, že mám mnohem na víc,“ vysvětluje svěřenec Boleslava Patery, jenž byl stříbrný i bronzový na mistrovství Evropy a bronzový na halovém mistrovství světa.
