Článek
Už jste netrpělivě vyhlížel, kdy vás na stadion pustí?
V úterý večer nám přišel mail, že bude Juliska otevřená, což je za mě super. Ani jsem nečekal, že se někdy budu tak těšit na dráhu, přece jen trénink v lese bývá obtížný…
A samotné skákání na stadionu také nenahradíte…
Naposledy jsem skákal někdy v únoru, tak se samozřejmě těším. Určitě je dobře, že Dukla pojede aspoň provizorně pro všechny zaměstnance, i když mládežníci tam pořád nemůžou. I pro nás je dál zavřený bazén, posilovna nebo regenerace, takže na masáž si musím počkat.
V čem byla pro vás zavřená sportoviště nejcitelnějším problémem? Nemohl jste se věnovat ani gymnastické přípravě…
Nejvíc jsem pocítil, že jsem nevyrazil na ani jedno soustředění. Měl jsem letět v půlce března do Afriky, ale to padlo. Na gymnastiku chodíme tak dva tři tréninky týdně, teď nebyl žádný, zavřené bylo i to venkovní crossfit hřiště, to samozřejmě také chybí.
Bývalý světový rekordman Renaud Lavillenie si nechal udělat tyčkařský sektor před domem. Nevím, jak velkou máte s vaší partnerkou, rovněž českou tyčkařskou rekordmankou Jiřinou Ptáčníkovou, zahradu, ale bylo by to reálné i u vás?
Původně by to vyšlo, i když by zabral dost místo, ale poté, co jsme si nechali udělat zahradu, už to ani není možné. Teď by mi to samozřejmě pomohlo, ale to je výjimečná situace. Lavillenie bydlí ve Francii, kde mají dlouhodobě lepší počasí, já si můžu zajet zaskákat na Duklu nebo jsme na soustředěních. Přišlo by mi to škoda doskočiště, kdyby na něj na zahradě pršelo a nikdo jiný na něm neskákal.
V pondělí zveřejnila Světová atletika, že v letošní sezoně nepůjde plnit limity ani získávat body do rankingu směrem k olympiádě. Čekal jste podobný krok?
Překvapil mě. Ale když jsem se na to podíval racionálně, asi je to správné. My v Česku jsme na tom v počtu nakažených relativně dobře oproti zemím jako Itálie nebo Francie, každý má jiné podmínky k přípravě. Musíme to akceptovat, i když mě to samozřejmě mrzelo. Chtěl jsem se připravit aspoň na konec sezony, mistrovství republiky nebo Zlatou tretru, kde by se daly získat dobré body, to teď padlo. Zase se otvírají jiné možnosti na trénink, protože po halové sezoně nebývá tolik času a není prostor pro změnu techniky. Teď si s ní můžeme hrát.
Ale motivace v sezoně, když jste přišli o olympiádu i možnost se na ní kvalifikovat, jistě poklesla.
To cítí každý, že je zvláštní se v dubnu chystat na akci, co bude za rok a čtvrt. Také jsem běhal kopce a honilo se mi hlavou, že třeba ani letos závodit nebudu. Ale jsem už dost zkušený a vím, že si nemůžu dovolit z tréninku vypadnout, to by se těžko vracelo. Většinou vás něco začne bolet, když si dáte volno. Potřebuju se udržovat.
Jste optimista, že si letos zazávodíte?
Věřím, že minimálně v Česku závody budou. Já jsem za ty roky nastavený, že když cítím, že je něco špatně, nechci závodit za každou cenu. Ale představa sezony bez závodů je demotivující.
Jan Kudlička a Jiřina Ptáčníková na snímku před odletem na mistrovství světa v Londýně 2017.
Plat ve středisku vám běží dál, ale jak citelná je absence závodů pro atleta vaší výkonnosti ekonomicky?
Určitě je absence odměn ze závodů citelná, pokud máte výkonnost na větší závody. Výplata vám může zajistit chod domácnosti a placení hypotéky, ale ty odměny bývají mnohem vyšší. Takže dopad to určitě bude mít, ale musíme se s tím srovnat.
Mrzí vás, že se nezávodí, i z pohledu diváckého zájmu? Tyč byla hlavně díky Armandu Duplantisovi hitem halových mítinků, teď žádný další světový rekord nepřidá.
Po té jeho úžasné hale spousta lidí čekala, co předvede v létě, teď nevím, jak to bude vypadat. Můžou ho pozvat třeba v září na Zlatou tretru, ale je otázka, jestli budou otevřené hranice, jestli by po návratu nemusel do karantény… V tomhle je ta sezona nevyzpytatelná.
