Článek
Řím (od našeho zpravodaje) ‑ Trenér Zdeněk Lubenský na tribuně zažíval perné dopoledne. „Říkal mi po závodě, že to bylo strašný a měl kvůli mně málem několikrát infarkt,“ s úsměvem hlásil Ščerba. Na ploše Olympijského stadionu si zaskákal opravdu vydatně.
Zatímco jeho parťák zvládl všechny výšky včetně postupových 560 cm na první pokus, Ščerba musel absolvoval celkem osm skoků, dvakrát se zachraňoval posledním pokusem.
A to ještě absolvoval jeden bonusový skok, když mu rozhodčí zapomněli posunout stojany. Po shození laťky se za nimi vydal, aby jim vysvětlil, že udělali chybu. „Chvilku jsem jim to musel vysvětlovat. Na ceduli je nastavení stojanů napsané, ale to není z našeho rozběhu vidět. Ale potom souhlasili, že mi dají náhradní pokus, tak jsem měl radost,“ přiznával.
Oba vrstevníci narození v roce 1998 se pod vedením Lubenského postupně zlepšují a vzájemně tahají vzhůru. Do Říma ale vyrazili na svou první velkou dospělou akci.
Obzvlášť Holý si s ní minimálně v kvalifikaci poradil excelentně. „Všechno šlo čistě, až moc hladce, mám z toho strašnou radost,“ neskrýval. Ani by mu nevadilo, kdyby se muselo skákat ještě o deset centimetrů výše, což by byl pro oba osobní rekord. „Na osobák jsem si věřil, byl jsem připravený, že bude potřeba. Snad to vyjde ve finále,“ doufal.
Pro středeční souboj o medaile mají oba ještě jedno přání. „Kromě osobního rekordu a dobrého umístění chci samozřejmě porazit Matěje,“ rýpl si do vedle stojícího Ščerby Holý. „Mám to úplně stejně, akorát chci porazit Davida,“ vrátil mu parťák hecování.
