Článek
Řím (od našeho zpravodaje) ‑ „Jsem moc rád, ale překážky se dají běžet líp, to ode mě byla bída, Damiánovi vycházely líp,“ vytknul si Habarta a ocenil svého tréninkového parťáka. Damián Vích skončil o dvě příčky za ním a výkonem 8:22,95 se rovněž dostal pod Moravčíkův čas.
Před finálovým závodem přitom žádná taktická porada neprobíhala. „Na ničem jsme se nedomlouvali, každý jsme tam šli s vlastním cílem. Vím, že jsem Damiánovi jednou překážel, tak mě odstrčil dopředu, ale jinak jsem ho nevnímal,“ popisoval Habarta.
Dávná historie se v Římě až kuriózně opakovala. Přesně před padesáti lety na stejném stadionu byli při mistrovství Evropy naposledy ve finále dva čeští stýplaři. Moravčík s Františkem Bartošem skončili desátý a dvanáctý. Tedy přesně na stejných pozicích jako o půl století později jejich nástupci.
„Upřímně jsem si ani neuvědomoval, jak dlouho se na takový výsledek čekalo. Ale Tom vlétl do sezony jako kometa, i ze svého času jsem překvapený. Celá sezona je tak trochu nečekaná,“ připouštěl Vích.
Oba jsou od zimy členem silné skupiny mladého kouče Hakima Saleha, jenž ještě nedávno sám závodil v dresu pražské Dukly. „A je vidět, že ten trénink funguje na nás oba,“ potvrdil si Vích.
„A konkurence v Česku roste, což je hlavní, musíme se dál posouvat. Tom má našlápnuto k olympiádě a je tam jednou nohou, já ještě musím bojovat v rankingu,“ věří 25letý Vích, že se oba dočkají soubojů i s elitními africkými běžci pod pěti kruhy.
Sám má přitom v dlouhodobém plánu přechod k silničním běhům. „Ale dokud se posouvám, asi nic měnit nebudu. Až jednou přijde stagnace výkonů, budu zvažovat, co díl. Ale věřím, že je ve mně ještě lepší čas. I v Tomovi, snad ten rekord budeme ještě posouvat,“ říká Vích odhodlaně.
