Článek
I Denisa Helceletová v roli expertky u mikrofonu České televize smekala. „Nádhera, klobouk dolů, porazila i mě,“ připomněla s úsměvem svůj sesun historickými tabulkami. Však Manuel se v českých čtvrtkařských dějinách zařadila na čtvrté místo za legendy Jarmilu Kratochvílovou, Taťánu Kocembovou a Helenu Fuchsovou.
Vloni Manuel, které po rodičích koluje v žilách angolsko-ruská krev, vyhrála juniorské mistrovství Evropy a osobní rekord si zlepšila skoro o dvě sekundy. A začala nesměle pokukovat po hranici 51 sekund.
„Jenže nikdo nemohl tušit, že teď poběžím takový čas. Mám nesmírnou radost a nemůžu tomu uvěřit,“ soukala ze sebe plná štěstí a dojetí po životním běhu. Před startem dráha teprve osychala po prudké přeháňce. „Trochu jsem se bála deště a větru, zima nepůsobí dobře na svaly. Ale nakonec to vyšlo, jak jsem si přála,“ líčila. „Možná i líp,“ rychle doplnila.
Vyšel jí odvážný plán, když se nezalekla ani aktuální vicemistryně světa Natalie Kaczmarekové z Polska. „Analyzovali jsme, že první dvoustovku neběhá tak rychle a vyhovuje mému tempu. Tak jsem se snažila a utekla mi až na poslední stovce,“ popisovala taktiku, kterou si naordinovala se svým trenérským duem Šárka Chládková, Ratislav Šedina.
Kaczmarekové ukázala časomíra 50,09 s, pak už Manuel jen netrpělivě čekala, až naskočí její výkon. Přišla obrovská radost. A spousta gratulací. Nejprve od parťaček ze štafety Lady Vondrové a Barbory Malíkové, které si zaběhly také sezonní maxima. „Holky jsou skvělé, moc se podporujeme,“ děkovala.
A veselo bylo i v Táboře, kam se Manuel s rodinou ve dvou letech z Ostravy stěhovala. „Mám na stadionu pár příbuzných, rodiče kvůli práci nemohli přijet, ale vím, že koukali a mají radost,“ ujišťovala a teprve postupně si uvědomovala, co její čas vlastně znamená.
Třeba aktuální páté místo v Evropě, což ji opravňuje pomýšlet na kontinentálním šampionátu v Římě i na boj o finále. „Na to zatím ještě nemyslím, chci jít postupně,“ skromně oponuje.
Každopádně se už může titulovat jako olympionička, když s přehledem splnila limit pro individuální start v Paříži. „Já tomu pořád ještě nemůžu uvěřit. Mám smíšené pocity a chce se mi brečet. Fakt děkuju všem, kteří mi pomáhají,“ rozplývala se Manuel, stále teprve juniorka.
