Článek
Na mistrovství světa už jste byl dvakrát pátý, teď jste měl k medaili nejblíže…
Dá se říct, že pro sportovce je to nejhorší umístění. Jak je špatné být třináctý v kvalifikaci příčku za postupem, tak mrzí i čtvrté místo. Je to strašně blízko i daleko od medaile. Ten rozdíl je velký a mě moc mrzí, že jsem tu placku nezískal.
Z výkonu 232 centimetrů ale asi zklamaný být nemůžete.
Mě mrzí, že jsme si to prohrál sám. Na 229 centimetrech jsem udělal dvě chyby, kdybych to skočil na první pokus, aspoň bych se o medaili dělil. Jak se v sektoru obrátil vítr, nemohl jsem se srovnat s rozběhem, byla to moje taktická chyba. Před třetím pokusem jsem to napálil a skočil v pohodě. Takové chyby musím do příštího roku odstranit.
Není trochu paradox, že jste zdolal v hale neporazitelného Uchova, přesto nemáte medaili?
Rusové tady měli silný tým, ti kluci naskákali vysoko, takže jsem tušil, že jeden z nich bude mít medaili a vyšlo to Dmitrikovi. Jessemu Wiiliamsovi jsem také věřil, měl vyrovnané výkony. Ale Barry mě tedy překvapil.
Měl osobní rekord 229 centimetrů a tady tuto výšku vynechal. To si tolik věřil?
Já nevím, oni asi moc nepřemýšlí. Možná bych u toho taky neměl tolik přemýšlet…
Nezvažoval jste, že byste taktizoval jako na olympiádě v Aténách a vynechával?
Já věděl, že 229 skočím, a vynechávat 235 nemělo cenu, protože kdybych to skočil, měl bych zaručenou medaili.
Ze společné oslavy pátečních 27. narozenin a medaile tak už zbyl jen jeden důvod…
Mohla to být o moc lepší oslava, ale trochu to oslavím i tak. Musím se malinko uvolnit a odpočinout si.
Pak si ještě spravíte chuť na mítincích?
Pojedu do Curychu a o tři dny později do Berlína. Dva závody, pak to asi ukončím.
