Článek
V Dauhá jste už od minulé středy, takže jste stihla přivyknout místnímu podnebí?
Jsem ráda, že jsem přijela takhle dopředu. Všechno jsem si prohlídla a vyzkoušela. Teplotní přechody jsou samozřejmě náročné, ale peru se s tím docela dobře a musím zaklepat, že je všechno v pořádku.
Takže vám podmínky v Dauhá nevadí?
Myslím, že mi sedí. Cítím se mnohem líp, když je teplo. Samozřejmě není úplně příjemné, když se potíte, jak je obrovská vlhkost, ale určitě lepší než zima.
I poslední tréninky vypadaly dobře?
Měla jsem z nich radost. Běhala jsem tréninkové časy, jaké celou sezonu ne. Určitě k tomu přispívá i to teplo, ač je obrovské, tak se svaly lépe prohřívají, jsou pružnější a rychleji se běhá. Byla jsem na tréninkovém stadionu i na rozcvičovacím, který patří k hlavnímu, a cítila se dobře. Prohlédla jsem si, kudy půjdeme do svolavatelny, abych to pak věděla a nezmatkovala.
I na hlavním stadionu už jste byla?
Byla jsem se podívat na Víťu Müllera, když kluci běželi semifinále překážek, a na smíšenou štafetu, protože jsem věděla, že to je poslední den, kdy se tam můžu podívat. V neděli tam nikdo z našich nezávodil a v pondělí už jsem nešla, tak jsem koukala na přenos.
Jak se vám líbí stadion, který zatím zůstává dost prázdný?
Líbí se mi moc. Trochu jsem se bála, že tam bude zima, ale je to akorát. Samozřejmě je blbý, že diváci nechodí, a když někoho představují, tak netleskají, nefandí… Ale závodník na ploše to už tolik nevnímá.
Jaký máte plán pro rozběh, kde poběžíte v deváté dráze třeba s obhájkyní zlata Kori Carterovou?
Chtěla bych běžet tak, abych ušetřila co nejvíc sil. Mám to vždycky na mistrovství světa posunuté tak, že před rozběhem mám volno a půjdu ho v rámci rozcvičení. Sice se asi nebudu cítit úplně nejlíp, ale pošetřím tím hodně sil.
Už jste potkala některé ze soupeřek?
Vůbec. Jak bydlíme na jiném hotelu, tak tu nikoho nepotkávám a jsem za to ráda. Viděla jsem jen Dánku Saru Petersenovou, kterou mám ráda, s ní jsem si popovídala.
Co jste tu stihla ve volném čase?
Vstáváme poměrně pozdě, protože chodíme i pozdě spát. Z tréninků se vracím večer, pak jdu na masáž a než se dostanu do postele, je půlnoc, takže vydržím spát dlouho. V pondělí jsme ještě chvíli koukaly na chůzi, takže jsem spala do půl jedenácté, čímž se celý den posune. A pak si ráno řekneme: „Tak co budeme dělat?“ (úsměv) Protože tady se nedá jít nikam na výlet nebo procházku. Byly jsme jednou a říkaly se, že už nikdy víc, půlhodina venku byla hrozná. Dvakrát jsme se byly projít v nákupáku, což není úplně můj šálek čaje…
